Šumava byla historicky nazývána „zelená střecha Evropy“, a když se kvůli jejím hlubokým staletým lesům zakládal v roce 1991 národní park Šumava, nikoho tehdy ani na okamžik nenapadlo, že by se na Šumavě nezasahovalo proti kůrovci. To písemně potvrdili jak tehdejší politici, předseda vlády Petr Pithart, i ekologové jako např. Ivan Dejmal.

S ideologií „bezzásahovosti“, tedy nechat vzrostlé lesy na pospas žíru kůrovce, přišli okolo roku 2000 progresivní ekologisté (nezaměňovat s vědci, ekology) a nejrůznější politické neziskovky. Ideologie bezzásahovosti patří do stejné kategorie jako další moderní levicové ideologie, genderismus, multikulturalismus, klimatismus, neomarxismus, Black lives matter či Me too, které jsou plodem bohaté a rozmařilé společnosti a sociálních sítí. Ideologie, které rozkládají a ničí současnou euroatlantickou společnost.

Až do roku 2014 se na Šumavě poctivě diskutovalo, kolik procent národního parku je možné ponechat „bezzásahovosti“. Za ředitelů Jana Stráského i Jiřího Mánka zasedaly týmy expertů a posuzovaly každý hektar lesa. Zlom přišel s vládou Andreje Babiše, který spolu s Richardem Brabcem uzavřel dohodu s politickými ekologistickými neziskovkami „my vám dáme Šumavu a vy nám klid pro Agrofert“. Světlo světa tak spatřila v roce 2016 novela zákona 114/92 z pera politických neziskovek, která se nepárala s procenty bezzásahovosti, ale rovnou nařídila „nadpoloviční většinu“ parku.

Proti této novele se tehdy vyslovily Jihočeský i Plzeňský kraj, šumavské obce, Sdružení vlastníků obecních lesů, Lesy ČR, regionální Hospodářská i Agrární komora. Senát ji většinou hlasů odmítl a vrátil, nepodepsal ji prezident. Všichni tito lidé byli tupci? Sněmovna však novelu i napotřetí schválila a bezzásahovost na Šumavě (a v ostatních parcích) platí. A co nám přinesla?

V minulosti se NP Šumava pyšnil, že na jeho území byly pralesní zbytky se stromy starými přes tři sta let. Tito zelení velikáni se tyčili například na Pramenech Vltavy. Dnes tam uvidíte pouze suché pahýly.

Po několikaletém chránění „ochránci přírody“ již všechny nejstarší smrky odumřely vlivem tzv. bezzásahovosti. Jinými slovy, „ochrana přírody“ se zasloužila, že všechny pralesní zbytky v NP Šumava již nežijí.

Záměrné ničení staletých lesů považuji za přírodní tragédii. Ekologisté tvrdí, že „zakládají nové pralesy“. Zapomínají však dodat, že než se budou moci lidé opět podívat na třistaleté stromy, bude to trvat tři sta let.

Zdá se to absurdní, ale pod dozorem fundamentální ochrany přírody uschly na Šumavě tři miliony vzrostlých stromů! Kdyby k takovémuto masivnímu usychání stromů a ničení krajiny se všemi negativními důsledky docházelo kdekoliv jinde než v národním parku, škody na životním prostředí by byly vyčísleny na miliardy korun a zodpovědní lidé by byli trestně stíháni.

Vysokoškolsky vzdělaní lidé zodpovědní za šumavskou tragédii (sami sebe nazývají „vědci“) používají nejrůznější argumenty, aby toto své selhání vysvětlili: „I když tady nejsou téměř žádné vzrostlé stromy, je to stále les, ve kterém se téměř nic nezměnilo. Zůstala stejná půda, podhoubí, voda.“ To říká jeden z nich.

„Máme pomatenou terminologii. Smrkové plantáži s hříbkama říkáme les, a když se pak konečně rozpadne a může se nadechnout, už tomu les neříkáme. Přitom to je obráceně,“ poučuje nás jiný. „Tohle není přemnožení kůrovce, to je přemnožení smrku!“ argumentuje další. Tito lidé nerozlišují mezi stínem stromu živého a stromu suchého. Tvrdí dokonce, že „suchý strom spotřebuje méně vody než strom živý, a tak suché lesy vodu šetří“.

Ekologičtí aktivisté také v minulosti lživě napadali politiky a lesníky, že chtějí na Šumavě těžit dřevo. Naopak, jediný, kdo na Šumavě každoročně těží dřevo za stovky milionů korun, jsou ochránci přírody, tedy Správa NP Šumava. Jen za loňský rok vytěžila a prodala dřevo za 350 milionů a tyto peníze spotřebuje na svůj provoz, na ochranu přírody.

Nemám potřebu označovat své politické protivníky za tupce, ale když se někdo jako tupec chová, je to jeho věc.

Autor je senátor za ODS

Právo, 10.1.2022