Nezaměstnaní musí být motivováni přijmout práci

Bez větší ochoty zaměstnavatelů přijímat podle potřeby nové zaměstnance místo brigádníků nebo pracovníků načerno se to dobré, co přináší sociální reforma, do snížení nezaměstnanosti nejspíš příliš nepromítne.

Uživatelům sociálních systémů začínají nové časy. Státní ruka se přivírá, a to v době, kdy sehnat zaměstnání za slušný plat bude kvůli nastupující recesi horší než kdy dříve.

Ale jiná cesta není.

Nezaměstnaní prostě musí být tvrdě motivováni k tomu, aby přijali práci, byť hůře placenou, a musí být zásadně omezeno zneužívání dávek všeho druhu nejen proto, že kasa státu je prázdná a ještě dlouho se nenaplní. Prostě model státu blahobytu, který funguje už čtyřicet let na dluh, se definitivně zadřel a v podobě, v jaké fungoval v západním světě, už nikdy fungovat nebude.

Zneužívání dávek je obrovské

Je pravda, že jeho česká podoba má i v současné podobě do sociálních vymožeností západoevropských států pořád hodně daleko, na což levicoví politici rádi často poukazují. Stejně jako na stále solidně fungující skandinávský systém. Jejich argumentace však nebývá příliš férová. A nejde přitom jen o to, že Česko je mnohem chudší než tyto země. Ono také různé chytračení, zneužívání dávek a hledání mezer v systému je v Česku a vůbec v postkomunistických zemích o dost rozvinutější a společensky přijatelnější praktikou. A to bez rozlišování společenského statusu. Někdo to dělá ve velkém třeba při tunelování dálničních staveb, někdo jiný v malém při zneužívání dávek. A obojí je třeba řešit, protože v obou případech jde o miliardové sumy.

Je tak dobře, že od Nového roku bude nutné, aby se každý nezaměstnaný musel zapojit do veřejně prospěšných prací, pokud bude nějaký čas v evidenci úřadu práce, takže státní pomoc nebude úplně zadarmo. Aby musel docházet v pracovní době na Czech Pointy, aby se mu ztížila práce načerno. A ta se bude nově tvrdě trestat a mnohem více kontrolovat. Jenže jako všechno to má své velké ALE. Liberalizace zákoníku práce, který by zásadněji rozvázal zaměstnavatelům ruce třeba tím, že umožní rychlé výpovědi a sníží odstupné, se nekoná. Úpravy jdou sice správným směrem, ale v rámci jakéhosi politického kompromisu jsou dost měkké a je otázkou, nakolik zaměstnavatele přesvědčí, že v případě nových, větších zakázek začnou nabírat zaměstnance na pracovní úvazky, nebo se budou snažit vystačit s brigádníky, či zda i přes přísnější postihy pro ně nebude výhodnější riskovat černé zaměstnance. Bez větší ochoty zaměstnavatelů přijímat nové zaměstnance se totiž to dobré, co přináší sociální reforma, do snížení nezaměstnanosti příliš nepromítne.

Frustrace a agresivita

A přiznejme si, že u určité části dlouhodobě nezaměstnaných lidí žijících z dávek už v druhé generaci naroste silná frustrace a agresivita. Není divu, že se pracovníci úřadů práce, které budou muset krátit či odebírat těmto lidem dávky, na něž jsou po léta zvyklí, bojí o svou bezpečnost a dožadují se nějaké policejní ochrany.

A jsme u dalšího zádrhele. Tito lidé, přiživující se často drobnými krádežemi, přepadáváním bezbranných a "sběrem" kovových předmětů z cizích pozemků a nemovitostí, jsou českou policií fakticky tolerováni a málokdy dojdou trestu. Spojení pocitu beztrestnosti a frustrace ze ztráty bezplatného živobytí mohou vyvolávat konflikty podobné těm, jichž jsme byli svědky před pár týdny v severních Čechách. To sice není důvod k změkčování pravidel, ale je to důvod k zásadním změnám ve všech orgánech, které mají ze zákona chránit veřejný pořádek a činí to evidentně s nevelkou efektivitou z tepla svých kanceláří.

Asi nejcitlivější záležitostí z celé reformy jsou změny týkající se příspěvku na péči o osoby se zdravotním postižením. To jsou lidé, kteří se o sebe nejsou schopni postarat. Jak je společnost schopna a ochotna starat se o tyto své členy, je měřítkem civilizovanosti.

Na druhou stranu je tento příspěvek zavedený v roce 2005 zcela evidentně nejmasověji zneužívanou sociální dávkou. Byl zaveden proto, aby rodiny byly více motivovány starat se o své nemohoucí členy, místo aby stařečkové a stařenky putovali do státních, často velmi truchlivě působících zařízení. Jenže v podobě, jak byl tento příspěvek zaveden, se stal jakýmsi velmi štědrým přilepšením k penzi. Původní propočty počítaly s výdaji na tuto dávku ve výši osmi miliard korun a se snížením příspěvků pro domovy důchodců. Nyní se vyplácí dvacet miliard, domovy důchodců dál praskají ve švech a jejich správci celkem oprávněně vymáhají po zřizovatelích peníze na provoz. Tuto situaci změnit, aniž by byly poškozeny zájmy skutečně potřebných lidí a zamezilo se zneužívání, není jednoduché. Změny, které přijdou od ledna, bude nutné pečlivě vyhodnocovat a patrně i velmi rychle modifikovat.

Sociální reforma zkrátka jde správným směrem, i když ne vše je asi úplně správně a leccos bude asi velmi brzy zralé ke změnám. Například i revoluční sociální karta, jejíž smysl a účinnost, či spíše neúčinnost by zasloužila zvláštní komentář.

MfD, 21.12.2011

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO