Volby skončily vítězstvím Andreje Babiše, který je připraven se dvěma obskurními nekoalicemi sestavit vládu. Úvodní jednání mezi presidentem a miliardářem proběhlo ve zdvořilém duchu a president údajně pouze poukazoval na povinnost Andreje Babiše zbavit se střetu zájmů. Na to sice má Babiš třicet dnů od jmenování, ale Agrofert není ojetá motorka a řešení v souladu se zákonem (nikoli minulá habaďůra) musí být připraveno k podpisu před tím, než bude do Andrejových rukou vložen dekret, jinak to nejde stihnout. Nevyřčenou podmínkou bylo, že s řešením se president ztotožní, protože v opačném případě by se vědomě a přímo podílel na vzniku nezákonnosti.

Z druhého jednání s presidentem odešel Andej Babiš s pověřením jednat o vládě a poměrně kyselým ksichtem (dokud nezahlédl kameru), takže jednání určitě nedopadalo podle jeho představ.

Celá věc zůstává víceméně v mediálním závětří, protože hlídací psi demokracie se zakousli do kostí, které představují Okamura a Turek. Řeší se Okamurův plakátovací nevkus a expozé zlatého hocha. Okamurovi řezníci nejsou o nic horší, než byly např. Zemanovy legitimace z lidské kůže a zdaleka nejsou největší pitomostí, která se kdy v kampani objevila. Turkovy kydy svědčí především o „vyzrálosti“ jeho osobnosti, ale nejspíše mnohem zajímavější by bylo zjištění, odkud se vzaly peníze na jeho životní styl a jakým způsobem prošly daňovým přiznáním. Býti hovadem trestné není. Na rozdíl od konání krádeží, podvodů a krácení daní. A mluvící hlavy rozebírají, zda Pavel musí nebo nemusí Babišovi Turka podepsat.

Je to můj soukromý názor, ale jsem přesvědčen, že popírání spojeneckých závazků Andrejem Babišem v televizní debatě je mnohem větším průšvihem, než vtipkování o cikánech. A je úplně jedno, že v oné debatě se Babiš „spletl“, protože nestačil naslinit prst. Turek, když to psal, taky nevěděl, že půjde do politiky. Celé moralizování kolem Okamury a Turka přitom nejen poskytuje Babišovi závětří, ale také mu umožňuje zatlačovat oba potrefené do pozic, ve kterých je chce mít.

Navíc to podle programového prohlášení vypadá, že se spíše nespletl, protože jeho obsah lze přeložit „dneska se nažerem a zítra se uvidí“ a bojeschopná armáda do toho příliš nezapadá. Takže by bojujícím Polákům nejspíš šly poslat jen deky z veřejné sbírky.

Nakyslý odchod od presidenta by se dal schovat třeba za bolavá záda, přece jen má Babiš sedmdesátku za sebou, následovalo však zhnusení presidentovým projevem 28. října, které se mu odrazilo jak ve tváři tak v nepotlesku. Pozdější výmluva, že tleskal, když se kamera nekoukala, je důkazem, no doplňte si. Svůj distanc od presidentského majestátu pak dokreslil zasláním programového prohlášení poštou, tedy datovkou.

Zatím poslední ťafkou volebnímu vítězi byl presidentův projev při předávání demise vlády, kdy nastupující koaly označil za lháře o stavu země.

V tuto chvíli je jasné, že to Andrej nemá u presidenta úplně jednoduché. Otázkou je, jak moc velké problémy před ním stojí. Prvním a mediálně opomíjeným faktem je, že president Babiše premiérem jmenovat NEMUSÍ. Může vyhlásit, že je připraven respektovat výsledky voleb a rozložení sil ve sněmovně, ale že předání moci do Babišových rukou považuje hned z několika důvodů za nemožné a nebezpečné pro ČR. Představme si ty nejvýraznější překážky, které před snaživým důchodcem z Průhonic stojí.

1. Nejmenší překážkou je zřejmě Turek. Otázkou je, kolik a jak zaplatit Motoristům a jejich sponzorům, aby ho uklidili na méně výrazné místo. To Andrej nepochybně umí. Pokud by chtěl s presidentem vydupat, mnohem silnější kartu by měl, pokud by šlo, navzdory slibu, o jmenování člena vlády premiérem. Jak známo, slibem nezarmoutíš!
2. Vládní prohlášení má presidentovi dát záruku, že nebudou ohroženy základní zájmy země, nejen v proklamacích, ale především v rozpočtu na obranu a zadlužování. Čím konkrétnější sliby si president do tohoto dokumentu vymůže, tím snáze bude možno vládu kritizovat, ale stejně jako s Turkem, sliby jsou bláznovy peníze.
3. Agrofert! Nakrmit vlka a zachránit kozu bude extrémně těžké. Agrofert totiž není úsporami na důchod, pokud Babiš ztratí ekonomickou moc, může snadno začít eroze i v ANO. V současné době přešel Andrej od slibování (řeknu, připravím, udělám) k divení (proč by nějaký Agrofert měl být překážkou při jmenování?)
4. Čapák! Andrej Babiš je právoplatným rozsudkem uznán za zloděje a podvodníka. Vyšší soud nařídil soudu podřízenému toto zjištění promítnout do rozsudku. Mě tenhle systém taky hlava nebere, ale i když si Babiš nechá ve sněmovně schválit na čtyři roky odklad, na platnosti rozsudku to nic nezmění. Navíc, pokud bude odsouzena Nagyová, bude na výsost jasné, že Andrej má jenom odklad.
   Případná abolice, by Babiše (a Nagyovou?) nezbavila viny, jen ochránila od tepláků. Takový balónek už se také objevil. Účelová milost od presidenta kontrasignovaná omilostňovaným by bylo dada, které by překonalo i Miloše Zemana.
   Jedinou možnou cestou by bylo, že by pan soudce Šott náhle našel důkazy, které by rozbily ucelený řetěz důkazů, které Babiše z dotačního podvodu usvědčují a oba obvinění by byli očištěni. A kdyby mezi tím Andrej vyřešil Agrofert podle zákona, nic by nebránilo si ten půlrok do voleb odpremiérovat.
   Vy tomu věříte? Vždyť důkazy obhajoby jsou založeny na tvrzeních, k jejichž vyvrácení stačí starší Babišovy výroky.

Představil jsem čtyři překážky, které Andreji Babišovi stojí na cestě do Strakovky. První dvě jsou nepříjemnosti, třetí problémem řešitelným jen s velkou fantazií a hromadou vůle nevidět, ta čtvrtá je odstranitelná jedině tehdy, když se budeme tvářit, že neexistuje a neúplatná novinářská klaka nás v tom utvrdí!

Andrej Babiš zatím zřetelně zvolil taktiku jednat tak, jako by žádná (minimálně třetí a čtvrtá) překážka neexistovala a hodlá zřejmě stavět presidenta před hotovou věc. Součástí této hry jsou výlety do Bruselu, ale také sílicí přezíravý postoj, který vůči presidentovi dává najevo. Kromě celkem pochopitelné osobní nelibosti hledá balanc mezi děláním ramen a potřebou s presidentem alespoň na chvíli vyjít.

Co se stane, když president na Andrejovy sliby nedá (a nedá)? Logicky schůdnou cestou pro vlastníka Agrofertu je vystrčit (nejspíš) Havlíčka a zkusit premiérovat pomocí vodících šňůrek. Ačkoli situace, kromě Babišova postiženého ega, by mohla zůstat stejná, sto osm je sto osm, odstraněním formální překážky by president přišel o esa v ruce. Ovšem premiérování prostřednictvím loutky by skýtalo mnohem více úskalí, kdyby maňásek, nedejbóže, projevil nějakou míru emancipace.