Když v legendárním Rudolfínském projevu začal Václav Havel mluvit o „blbé náladě“, začali po něm všichni novináři opakovat jednu větu, až se z toho stalo bezobsažné klišé, které s původním smyslem věty nemělo žádnou souvislost. V novoročním projevu promluvil současný prezident Klaus o „studené občanské válce“ a nepochybuji, že i tato fráze se stane stejně frekventovanou jako svého času „blbá nálada“.

Co tedy Václav Klaus vlastně řekl. Ta věta přesně zní:

„Nekompromisní soupeření o vize, ideje a programy zejména před volbami je pro demokracii nezbytné, ale nesmí přerůst ve "studenou občanskou válku", kterou situace u nás do jisté míry připomíná.“

Spíše než obratné a mediálně vděčné spojení „studená občanská válka“ mě zaujala myšlenková konstrukce současného prezidenta. Václav Klaus popisuje dění na české politické scéně a neschopnost klíčových politiků dohodnout se o dalším směřování země takto silným střelivem. Nevím, v jakém světě žije prezident a jeho spolupracovníci., ale já asi žiji někde jinde. Sešel jsem se s přáteli na společné oslavě Silvestra a vesele jsme oslavili příchod Nového roku. O žádné občanské válce mezi námi nevím, a to jsou jistě mezi námi tací, kteří volí spíše oranžové, nebo modré, evropské, zelené nebo černé barvy. Společně bez rozdílu naší volby jsme nadávali na studenou občanskou válku, kterou mezi sebou vedou sekretariáty pana Topolánka a pana Paroubka na obou stranách doplněni o své pobočníky. Do studené války občas také vystřelí rádoby konstruktivní tóny mocnářovy. Politici válčí, lidé se smějí.

Nám, co jsme se spolu bavili o Vánocích a Silvestru, je zcela jedno, co teď říkají, dělají nebo o čem spolu jednají „vrcholní“ politici. My už se nechceme dívat ani na horory, krimi nebo satirické komedie z Poslanecké sněmovny o otráveném jídle pro zrádce levice a hospodských kecech jednoho z poradců. Nás, normální občany, už tato hra nebaví. Jediné řešení, ze současné „studené občanské války politiků“ jsou nové volby a nové rozdání karet.

Je-li pro prezidenta Klause tak důležitý systém parlamentních stran, jak také v novoročním projevu řekl, měl by vést své kroky tak, aby bylo možné již brzy nové volby vyhlásit. Například neotálet se jmenováním vlády, které asi nemá zajištěnou podporu.

Jako mnohem významnější apel považuji jeho větu: „Nesložíme-li dnes v přeneseném slova smyslu zbraně hromadného ničení národní pospolitosti, nedosáhneme ničeho.“ Ano, naprosto souhlasím, Politici včetně prezidenta mají složit „zbraně hromadného ničení“ sebe samých a dát nám voličům šanci zvolit znova a jinak.

Institut evropské demokracie