POLITIKA: Střízlivá slova presidenta Miloše Zemana

Zase jsem doplatil na svoji chorobu jménem posedlá zvědavost (curiositas obsedans): když jsem viděl v nějakém zpravodajství odkaz na vánoční poselství českého presidenta Miloše Zemana, pustil jsem si to.

První dojem: tohle nemohl psát žádný opilec, těžko by kdokoliv říkat něco střízlivějšího.

A když jsem presidenta Zemana slyšel mluvit, nezjistil jsem ani stopy po opileckém šumlování.

Navíc to celé, alespoň na první pohled, říkal zpaměti: nenašel jsem ani stopu po tzv. teleprompteru, tedy obrazovce, na niž se mluvící kouká, aby z ní četl pomalu běžící text. Vypadá to, jako kdyby se řečník koukal lidem do oči, zatímco se dívá na odraz psaného slova, který běží mezi ním a kamerou.

Nic takového jsem tam neviděl.

Trochu mě udivilo, že poselství nepřenášela Češka televize, ale dostalo se mi vysvětlení, že mnozí její zaměstnanci by to neustáli (ani tělesně, ale ani duševně), kdyby měly na presidenta Zemana mířit jejich kamery a oni by nemohli obraz i zvuk přikořenit, například, předem nahraným smíchem či hvizdem a neslušnými výkřiky.

I začal jsem se raději zajímat o obsah.

Při letmé vzpomínce na vyprávění mnoha očitých svědků, jak většina obyvatelstva České republiky nadává, jsem musel nadskočit nadšením, když jsem pana presidenta slyšel zmínit, že země hospodářsky vzkvétá (ani to nemusel dokládat čísly, ale zdálky řečeno, měl pravdu): nejnižší stav nezaměstnanosti v celé Evropské unii je snad dost výmluvným ukazatelem.

A též mě silně uspokojilo, že president Zeman závěrem připomenul výrok připisovaný prvnímu československému presidentovi T.G. Masarykovi: myšlení bolí. Zeman tedy popřál národu, aby tu bolest zažíval. A dodal, že přeje všem, aby každý myslel sám za sebe a aby si nikdo nenechal nic nakecat skrze nějaké ideologie.

Byla to svým způsobem strhující čtvrtka hodiny. Od stručného přehledu hospodářského rozvoje země vyřčeného ústy ekonoma, ale tak, aby mu rozuměli všichni, přes kritické připomínky, které by se daly shrnout jednoduše, že byrokratická mašinérie (příliš moc podobná té z dob Rakouska-Uherska) svazuje ruce lidem, kteří chtějí a dovedou něčeho dosáhnout, až k připomenutí některých drobných zásad, které někteří asi zapomněli. Zvláště ti, kteří, podle slov presidenta Zemana, vyznávají klimatické náboženství. Jak sám přiznal, tady je kacířem.

A těžko by se zelenými ideology mohl někdo zamést elegantněji a současně srozumitelněji, než jak učinil v tomto svém vánočním poselství president Miloš Zeman: připomněl pár okolností z dějin zeměkoule, při jejichž vyučování zmínění protestanti patrně chyběli.

A když už byl u toho protestování, naznačil president Zeman zcela zřejmě dosud ohromně nedostudovaným středoškolákům, že když už musí demonstrovat, měli by tak činit v době, kdy nemají být ve školních škamnách. Třeba v sobotu, a ne v pátek.

A když už byl u těch demonstrací, připomněl těm, kteří se nezřídka až zběsile dožadují odchodu současného ministerského předsedy, že v parlamentní demokracii o příchodu nebo odchodu takového politika rozhodují otevřené volby.

Bylo toho v oné čtvrt hodince mnohem více. Ostatně, kdo si chce zjistit, co všechno leží presidentu Zemanovi na srdci, může si to klidně vyhledat, přečíst nebo pustit ze záznamu.

Nádherný byl závěr: president Zeman svým spoluobčanům připil. Co já vím, mohl to být jablečný most. Ale spíše to bylo bílé víno. Už se těším, kolik jeho nepřátel z řad těch, kteří dávají přednost kávě, bude křičet, že zase předložil důkaz, jak děsný je ochlasta.

A nevšimnou si, že na úplný konec president Zeman popřál všem svým spoluobčanům co nejvíce úspěchů, ze kterých se mají těšit i přes to, že jim budou mnozí závidět.

Hrozně rád čtu názory čtenářů, které se objevovaly v dopisech redakci (a o jejich zveřejnění rozhodovala redakce) a které se dnes objevují pod články, které vyšly na internetu (a většina redakcí vyhazuje pouze ty, jejichž sprosťáctví by mohlo dostat redakci před trestní soud).

Proto jsem četl s dokonalým nadšením názory politiků, kteří považovali za svou nezbytnou povinnost se k presidentovu poselství vyjádřit.

To slovo politik je ve většině případů v dnešní politice jenom bohapustá a nedůstojná nadsázka (a nejen v České republice). Jde spíše o politikaření.

Takže stupnice, cizím slovem škála, odpovědí vlastně ani tolik neohromila.

Nic nového pod sluncem, říkali někteří, často právě ti, kteří se (jistě úplnou náhodou) podepsali na zdlouhavé lenosti české administrativy.

Rozpor, řekli další, když si všimli, že president vyjádřil pro příští volby podporu úspěšným starostům, ale jednoho z nich nedávno neschválil do úřadu ministra. Patrně jim uniklo, že je rozdíl mezi vládním ministerstvem a řízením kraje.

President zmínil, že by se mnozí měli naučit debatovat se zastánci opačných názorů, aniž by cítili potřebu své odpůrce nějak ponižovat. Za to ho pochválilo pár politikářů, kteří celé své kariéry nedělají nic jiného.

Byla to rozkošná čtvrthodinka. Rozhodně optimističtější, než bych kdy očekával.

Zcela osobně: nejsem žádným zvláštním zastáncem Miloše Zemana. Ale tady byl úchvatný tak, že jsem doufal, že co pil, bylo opravdu víno, a že mu chutnalo.
A že ho nebylo tolik, aby se ožral.