V minulém volebním období se ODS v rámci tzv. nulové tolerance uchylovala v útocích proti soc. dem. k velmi nevybíravým výpadům, jež vybočovaly daleko za hranice toho, co bylo dříve v polistopadových zápasech řečeno na adresu soupeřů, i k metodám, jež se dosud nikdy před tím nepoužily.

Příkladem je zneužití policie (zpráva plk. Kubice) čtyři dny před volbami. ODS v čele s Mirkem Topolánkem v tomto tažení pokračuje. Jiří Paroubek vyzval k opuštění předvolební rétoriky a k věcným jednáním, ale zůstal oslyšen. Nelze se proto divit, že i on a další zástupci soc. dem. postupují podle zásady „na hrubý pytel hrubá záplata“.

Bez ohledu na vývoj kolem hlasování o důvěře a jmenování vlády si myslím, že je v zájmu parlamentní demokracie v zemi, aby se slovní útoky dále nestupňovaly, eskalace k ničemu dobrému není. Je už hodně občanů, kteří jsou tím znechuceni. Jejich negativní vztah k politikům, bez ohledu na stranickou příslušnost, se zhoršuje.

Funkční parlamentní demokracie předpokládá elementární důvěru občanů ke zvoleným zástupcům a u těchto zástupců předpokládá elementární schopnost kooperace s cílem dosáhnout pozitivního řešení v zájmu republiky.

V tomto ohledu se proti těmto požadavkům představitelé obou stran ve vzájemném zaklesnutí hodně provinili. Nelze tu ovšem obejít otázku, jež provází dětské šarvátky, totiž „kdo si začal?“. Odpověď je jednoznačná. Byla to ODS, ale mnoho občanů už tato odpověď ani nezajímá, protože po dlouhé době těchto názorových i osobních střetů přestali už rozlišovat, kdo co zavinil.

Skutečnost, že jistá schopnost k parlamentnímu jednání existuje, se potvrdila na schůzi Sněmovny zvolením všech předsedů výborů, jemuž předcházela dohoda vedení klubů. Škoda že k tomu došlo až po třech měsících po volbách a že tomu předcházela série trapných neúspěšných voleb předsedy komory. K jistému zklidnění atmosféry by přispělo, kdyby ODS už konečně začala respektovat demokratická pravidla parlamentní demokracie ve vztahu k ústavní proceduře tří pokusů o jmenování nové vlády.

Představitelé ODS opakují, že Paroubek příležitost ve druhém pokusu nedostane. Jde mi o zásadní problém, zda se náš politický život bude i nadále vyvíjet demokraticky.

Chování ODS mi tuto jistotu nedává. Zejména ve vztahu k tomu, co řekl premiér - že Paroubek není s to sestavit vládu bez podpory komunistů a že spoléhá na to, že prezident republiky takovou vládu nejmenuje. A dodal, že kdyby tak přece jen učinil, „pak se potkáme v Mnichově a budeme pracovat pro svobodné Československo nebo Čechy“. (Chce snad tady Topolánek bojovat i za svobodné Slovensko, které je zřejmě ohroženo vznikem Ficovy vlády?) Topolánek ví velmi dobře, že ČR je pevně zakotvena ve své demokratické orientaci Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, které dosud všechny relevantní síly v ČR uznávají a dodržují. Nyní však Topolánek a současné vedení ODS tuto jistotu zpochybňují. Není to soc. dem. a není to ani KSČM.

ČR je také pevně začleněna do EU i do NATO a tato orientace má rovněž většinovou podporu mezi občany. Pochybnosti jsou tu však, pokud jde o ODS a její výhrady ve vztahu k EU. I její současné sbližování s pravicovou vládou v Polsku je z tohoto hlediska problematické.

Topolánek jako lídr nejsilnější strany i jako předseda vlády jedná neodpovědně, když v občanech této země vyvolává pochybnosti o jejich základních ústavních a politických jistotách a hodnotách.

Langrovo obvinění z politicky motivovaných odposlechů, které bez důkazů předhodil veřejnosti, je něco, co navazuje na jeho zneužití Kubice v předvolebním boji, a je hanebností, jež se vymyká i z toho, co až dosud ODS předvedla.

Právo, 22.9.2006

Autor je poslanec za ČSSD