Rozuzlení letošních voleb do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu je záhadou jako nikdy předtím. Na jedné straně je hmatatelný příklon občanů k programu a volebním slibům sociální demokracie, nemluvě o souzvuku kritických hlasů na adresu Topolánkovy vlády. Na straně druhé je třeba vnímat vratkost ochoty lidí přijít k volebním urnám. Sociologové si už opakovaně zavěštili, že v případě volební účasti vyšší než v letech minulých, kterou lze odtušit i z odpovědí respondentů v průzkumech veřejného mínění, by sladké ovoce sklízeli sociální demokraté. Při účasti nízké, to znamená kdyby zůstali doma zejména vlažní příznivci ČSSD a zelených, by se mohli radovat občanští demokraté a komunisté s ideově pevnými a disciplinovanými sympatizanty.

Protože politické strany nejsou hloupé, šlo v uplynulých týdnech sledovat především zápas o to, zda lidi spíše k volbách přilákat, nebo je odradit. Zatímco sociální demokracie na četných mítincích burcovala a vyhlašovala v krajských a senátních volbách referendum o pravicové koaliční vládě, tak kandidáti ODS, kteří byli více vidět na billboardech než naživo, často už ani nehájili svůj kabinet a stranické špičky, ba ani politický program. Naopak od nich zaznívalo podivuhodné poselství, které lze shrnout do dvou vět. Za prvé: Sociální demokraté nejsou o nic lepší než my. Za druhé: V krajích je jedno, kdo vládne, protože praktické problémy by ČSSD řešila stejně jako ODS.

Dovolím si tyto dva vzkazy shrnout v jeden a volně interpretovat: Nečekejte, že volby něco změní. Osud kraje i váš život zůstane stejný, ať vyhraje kdokoliv. Takže vlastně můžete zůstat doma a na volby se vybodnout.

ODS oslabená dvouletým vládnutím a aférami Jana Moravy, Vlastimila Tlustého, Ivana Langera či Marka Dalíka sází zejména na to, že nabroušení občané se odreagují u televize nebo v hospodě a k žádné pomyslné defenestraci se neodhodlají. A kdyby k volbám přece jen zamířili, jsou jim připomínány státnické tváře relativně úspěšných a oblíbených hejtmanů.

Stejně legitimní, byť naprosto odlišný přístup k volbám předvedla sociální demokracie. Přesně vytipovala slabá místa ODS v celostátním i krajském měřítku a spustila negativní kampaň, na niž navázala několika srozumitelnými sliby z oblasti uchování a rozvoje veřejných služeb - zejména zdravotnictví, školství a dopravy. Přinejmenším na mítincích a následně v průzkumech veřejného mínění tato strategie zabodovala. Lidový dům občany přesvědčoval, že mají jedinečnou příležitost dosáhnout zvratu – pokud tentokrát a potom při příštích sněmovních volbách půjdou volit a dají svůj hlas právě sociální demokracii.

Rozložení sil i přístupů bylo čitelné až do minulého pátku. Vražda v pražské restauraci Monarch ale dostala kampaň do jiných kolejí. Jiří Paroubek připomněl, že střelec Ďuričko udržoval kontakty i s politiky ODS. Učinil tím tah podobný dosavadní kampani ODS. Voličům nepřímo řekl, že si obě dvě velké strany nemají co vyčítat. Ti si to mohou vyložit jako přiznání, že přinejmenším co do kontaktů s pochybnými existencemi jsou obě strany jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet. Předseda ČSSD to umocnil prohlášením, že s lidmi jako Kočka a Ďuričko se stýká každý, kdo něco v Praze znamená. Nechce se mi přitom věřit ani to, že by s nimi udržovali kontakty například pražští senátní kandidáti sociální demokracie…

Co o příštích víkendech učiní rozpolcený volič, je zatím ve hvězdách. Pokud se nenechá znechutit, dá se předpokládat vítězství ČSSD v krajských volbách v moravských regionech, možná i na Ústecku, Karlovarsku či ve středních Čechách. Tamní střet Davida Ratha s Petrem Bendlem je nejviditelnější a pro celé volby asi nejtypičtější. Platí však, že ODS i přes citelné oslabení zůstane vlivným regionálním hráčem. Ani pozice KSČM se patrně příliš nezmění. Leda jí část hlasů uberou sociální demokraté. Horší vyhlídky mají lidovci, kteří nejspíš ztratí ve všech svých tradičních krajích, včetně jihomoravského. Zelení a ad hoc vzniklé regionální formace se někde drápkem uchytí, někde nikoliv, nicméně žádné zvláštní překvapení od nich očekávat nelze.

O to zajímavější může být klání o senátní křesla. V něm hrají stranická trička tradičně menší roli než u jiných typů voleb. Jsme dokonce svědky absurdního paradoxu: Krajské volby se stále více točí kolem celostátní politiky, kdežto volby senátní, které mají reálný republikový dopad, se nám rok od roku regionalizují. Místo jednaosmdesáti zákonodárců tak můžeme brzy mít v horní komoře jednaosmdesát lokálních ombudsmanů.

ODS obhajuje pouhých devět mandátů. Má tak slušnou šanci na udržení si prosté senátní většiny. ČSSD obhajuje sedm mandátů, ale dá se očekávat, že získá dvojnásobek. Lidovci, zelení, komunisté a další mohou být vděční i za jeden jediný mandát. S největší pravděpodobností se totiž potvrdí polarizace české společnosti a velké partaje budou sílit na úkor malých. Pozoruhodné duely se odehrají například v Pelhřimově mezi Milanem Štěchem a Stanislavem Bernardem, v Příbrami mezi Josefem Říhákem a Jaromírem Volným, v Praze 5 mezi Miroslavem Škaloudem, Helenou Illnerovou a Jiřím Witzanym, na Praze 1 mezi Zdeňkem Schwarzem, Martinem Mejstříkem, Michaelem Kocábem a Pavlem Klenerem, na Praze 9 mezi Tomášem Kladívkem a Vlastimilem Ježkem, v Kladně mezi Danem Jiránkem a Jiřím Dienstbierem nebo v Brně mezi Petrem Duchoněm a Jiřím Zlatuškou. Atraktivní bude také střet frýdecko-místecké primátorky Evy Richterové se senátorem Františkem Kopeckým, dále děčínský souboj primátora Raška se senátorem Zoserem či utkání hospitalizovaného senátora Vaculíka s uherskohradišťským starostou Karáskem. Napínavé to může být také na Strakonicku, Královéhradecku, Rychnovsku nebo Znojemsku.

Obecně platí, že kandiduje méně celebrit a více komunálních politiků. Zatímco právníků nejspíš v Senátu bohužel nepřibude, rozrostou se řady lékařů.

Nakolik ale souboje individualit o senátní křesla posílí zájem o volby jako takové, zůstane až do víkendu hádankou. Politické strany mají totiž nezávisle na své programovém směřování tendenci svým chováním voliče mást a odrazovat. Platí to napříč Evropou, leč v České republice těchto dnů dvojnásob. Možná nás opravdová vřava čeká až po vyhlášení výsledků. Pokud nesplní ODS nebo ČSSD očekávání svých členů, budou se muset zřejmě jejich předsedové – bez ohledu na míru zavinění - docela brzy poroučet.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6