2.6.2020 | Svátek má Jarmil


POLITIKA: Strana zelených změnila logo...

27.1.2017

... ale zelený idealismus ji neopouští

Prostě je to záhada. Přestože Strana zelených má to, co schází sociální demokracii, hnutí ANO a dalším konkurenčním družinám, ne a ne se vyšvihnout do sedla voličské přízně.

O víkendu se pokusila svoje zboží inovovat a lépe zabalit. Novelizovala dlouhodobý program, začala si říkat zkráceně Zelení, za logo si vybrala zelené písmeno Z a představila svoji stínovou vládu. Předseda Matěj Stropnický navíc podtrhl, že strana se hodlá ucházet především o mladší voliče. Potud výčet úspěchů a dobrých nápadů. K háčkům na tom všem patří, že řada zásadních programových bodů se nejen ladila, ale v zásadních obrysech řešila až na sjezdu, obestřená přepjatě ideologickým hávem.

Už kdysi mne u dvouprocentní partaje překvapilo, jak uvnitř dokáže sáhodlouze rozebírat čistě hypotetický problém, zda vstoupit do vlády podporované komunisty, nebo nikoliv. Vášně vzplanou, i když se má zařadit na pravo-levé škále. Nemluvě o vyčerpávajícím genderovém vyvažování. V zásadě je správné, nesmí však zastínit programové poselství voličům.

Zatímco sociální demokraté na oslovení mladých skoro rezignovali a babišovci je iritují mixem populismu a technokratických přístupů, Zelení se mohou spoléhat na vyhraněnost, zásadovost i autentičnost. Chybí jim ale disciplína – ať ta stranická, střežená všemožnými sekretariáty, anebo firemní, s pevnou manažerskou rukou.

Uklidňovat se tím, že se na nich odráží hektická, ba chaotická doba, nelze věčně. Dokud zelení nebudou vzbuzovat důvěru, že jsou s to prosadit, či aspoň systematicky prosazovat, co slíbí, zpátky do Sněmovny se nevyšplhají. Zároveň od nich občané potřebují slyšet nějaký konkrétní, hmatatelný a měřitelný závazek.

Zelený idealismus si jistě vystačí i bez toho. Proslovy o potřebě uchovat planetu pro příští generace či o státu s vysokou kvalitou života a minimem korupčních a klientelistických svodů se poslouchají pěkně, ale mandáty se z nich nevylíhnou.

V roce 2006, před vstupem do Topolánkovy vlády, měla Bursíkova Strana zelených 6,29 procenta hlasů, v roce 2010 pak jen 2,44 procenta a v roce 2013 to bylo 3,19 procenta hlasů. S Matějem Stropnickým v čele loni lehce ztratila v krajích a lehce si polepšila v Senátu. Potíž je v tom, že zelení se zpravidla staví za natolik samostatné osobnosti, které potom nejsou ochotny poskládat zelený senátorský klub.

Výrazné individuality představil Stropnický i v týmu, jenž má před volbami stínovat Sobotkův kabinet. Vedle zelených mazáků a mazaček v něm najdeme také individuality, které dodávají celému projektu na váze. Zmiňme kunsthistoričku Milenu Bartlovou, znalce informačních technologií Jiřího Hlavenku, ekonomku Naďu Johanisovou nebo specialistku v oboru dopravních staveb Miloslavu Pošvářovou. Jeden si až říká, není-li těchto jmen v útrobách mimoparlamentního subjektu škoda. Je ale chybou etablovaných stran, že si moudré a občansky statečné figury nechávají proplouvat mezi prsty.

Čím se naopak Stropnický delegátům sjezdu pochlubit nemohl, je široká středolevá kandidátka pro sněmovní volby. Od Pirátů dostali zelení košem a regionální hnutí jim nejspíš vyfouknou Starostové a nezávislí. Jediným úlovkem tak zůstává Změna populárního libereckého politika Jana Korytáře, jenž se se zelenými střídavě schází a rozchází.

Hercům ochotnického divadla tu a tam tleskáme vřeleji než umělcům z „národního“. Též jim víc odpustíme. Ale hlasy do všemožných anket posíláme známým tvářím se stabilním zázemím. Aby zelení prorazili obdobné prokletí v politice, musí se ještě hodně snažit. A to i tam, kde již zastoupeni jsou. Přitom třeba ve vedení Prahy zůstávají daleko za očekáváním.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



Máte svou sedačku plnou skvrn? Poradíme vám, jak s nimi zatočit
Máte svou sedačku plnou skvrn? Poradíme vám, jak s nimi zatočit

Malé odolné flíčky na sedačce obvykle nikdo neřeší, případně přes ně prostě přehodí deku. Jenže pokud máte doma dítě nebo domácího mazlíčka, nevyhnete se ani pořádným flekům. Jak se jich zbavit?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.