Nevím, zda titulek článku „Lidé se o mě nechtějí dělit s USA, říká Švejnar“ v MF Dnes 26. ledna 2008, je citací Jana Švejnara nebo jen vyjádřením dojmu, kterým na autora článku působilo Švejnarovo tiskové prohlášení a rozhovor s kandidátem. V každém případě to ale dokonale ilustruje vztah Jana Švejnara k občanství státu, kterému chce dělat prezidenta, i k státu, který se stal jeho domovem a jemuž přísahal věrnost.

Ve svém tiskovém prohlášení Švejnar říká:

“Funkce prezidenta republiky je službou národu, závazkem k stoprocentní oddanosti zájmům České republiky”.

Stoprocentní oddanost ano - ale jen pokud mě uděláte svým prezidentem a jen po dobu, kdy tím vaším prezidentem budu.

Tak si stoprocentní oddanost představuje kandidát na nejvyšší státní úřad Jan Švejnar. Je dokonce, „po častých, často velmi dojemných kontaktech“ s našimi občany, ochoten přinést oběť nejvyšší – dočasně se, pokud jej uděláme naším prezidentem, vzdát amerického občanství a nehledět na to, že v „praktické rovině mu toto rozhodnutí může do budoucna přinést jisté komplikace.“

Úmluva mezi USA a Českou republikou, která znemožňovala vznik dvojího občanství, přestala platit v srpnu 1997. Od roku 1999 platil zákon, který umožňoval bývalým českým občanům, kteří přišli v době komunistického režimu o československé občanství, jeho znovunabytí. Zákon znovu otevřel možnost získat české občanství těm bývalým občanům, kteří o ně nechtěli žádat dříve, protože by riskovali ztrátu svého druhého občanství. Zmiňovaná norma se vztahuje na ty bývalé občany Československa, kterým bylo v období od 25. února 1948 do 28. března 1990 občanství odňato československými úřady, nebo o ně přišli v důsledku přijetí občanství jiného státu, s nímž ČR měla či má uzavřenou smlouvu zamezující vznik dvojího občanství.

Švejnar se mohl stát českým občanem kdykoliv po roce 1990. Až do srpna 1997 by to ovšem znamenalo, že by tím automaticky ztratil americké občanství. Od roku 1999 pak platil nový zákon, který českým občanům dvojí občanství v některých případech (na Švejnara a mnohé jiné Američany českého původu se to vztahovalo) povoloval.

Švejnar byl, jak je známo, osloven prezidentem Havlem – měl se stát na konci roku 1997 premiérem. Nebyl ale českým občanem, a tak se premiérem nestal. Nakonec se jím stal Josef Tošovský. Ani tehdy Švejnar o tom, že by se stal českým občanem, neuvažoval.

Českým občanem se pan profesor znovu stal až 30. ledna 2001, jedenáct let potom, co se jím stát mohl, kdyby o to skutečně stál, dva roky potom, co se jím stát mohl, aniž by to nějak ohrožovalo jeho americký status. Ani v jednom svém zveřejněném životopise to datum ale neuvedl, zřejmě to nepovažoval za až tak důležité.

Dnes, jak oznámil, pokud bude zvolen prezidentem republiky, vzdá se amerického občanství. Plánuje též, že po skončení prezidentského mandátu o navrácení amerického občanství znovu požádá. To ovšem znamená, že bude muset mít “permanent residency”, stálé bydliště, ve Spojených státech (to je jedna z těch “jistých komplikací” v praktické rovině) a bude nás muset opět opustit. Plánuje tedy, že se snese mezi nás, naučí nás politické kultuře, otevřenosti, odpovědnosti, nadstranickosti a stoprocentní loajalitě, jinými slovy zcivilizuje nás - a pak se zase vrátí domů, do USA.

Švejnar uvedl, že jeho rozhodnutí vzdát se amerického občanství bylo těžké. "Udělal jsem to především po setkáních se stovkami občanů v různých částech republiky. Zjistil jsem, že pro ně je funkce prezidenta opravdu velmi hlubokým symbolem a že očekávají, že loajalita hlavy státu k zemi bude stvrzena tím, že bude mít výlučně české občanství," prohlásil.

Stoprocentní oddanost zájmům České republiky, kterou, jak právě s překvapením zjistil, od něho čeští občané vyžadují, ale zatím Švejnar neprokázal. Rozhodně ji nedokazují jeho hrátky s dvojí loajalitou – ani jeho dlouhodobý nezájem o české občanství, ani jeho podmínečné a dočasné zřeknutí se amerického občanství. S oddaností se nekšeftuje, nedá se prodávat ani kupovat. Ani pětiprocentní, natož ta stoprocentní, kterou nám - výměnou za nejvyšší státní funkci - chce pan Švejnar na několik let tak velkomyslně propůjčit.