Převzít odpovědnost za svůj život bude dost obtížné

Je celkem jedno, zda na Václavském náměstí bylo čtyřicet, osmdesát či sto šedesát tisíc demonstrantů. Není ani důležitý amatérismus organizátorů na mizerně ozvučeném náměstí, silácké, leč duchaprosté projevy řečníků. Doba je zlá a pověstné světýlko na konci tunelu mnoha lidem stále připadá spíš jako lokomotiva jedoucí v protisměru. Celou Evropou se valí obdobné, často daleko bouřlivější protesty frustrovaných sirotků sociálního státu, který v posledních třech letech dějiny nemilosrdně uložily na smrtelnou postel, a v západním světě nastává pomalu, ale jistě docela zásadní proměna. Jak končí bezstarostný život na dluh, končí i možnosti státu dojemně opečovávat své občany od porodného k pohřebnému. Převzít odpovědnost za vlastní život do svých rukou je a bude pro mnoho lidí hodně obtížné a stesky mnohých demonstrantů po minulém režimu o tom vypovídají více než dost. Jiné cesty však není.

Že za nepochybně vysokou účastí na demonstraci je frustrace a strach z budoucnosti, dokumentuje i rozplizlost a absurdita požadavků, které zněly z tribuny. Předčasné volby? Proč ne? Ale opravdu odboroví předáci netuší, že předčasné volby nezmění nic na tom, že je někde třeba sehnat sto miliard korun ročně na srovnání bilance veřejných financí? Možná by bylo dokonce dosti spravedlivé, aby tyhle peníze hledal Bohuslav Sobotka, který je dominantně odpovědný za nastavení systému generujícího neskutečné deficity. To už si nikdo nepamatuje, že se stal v roce 2002 ministrem financí jen proto, že předchozí ministr za ČSSD Jiří Rusnok principiálně odmítal sestavovat rozpočty s deficitem přesahujícím sto miliard korun?

A že vláda snižuje deficit zbytečně rychle? Opravdu? Letos je deficit nějakých 140 miliard korun. Roční úrok jen z této částky se pohybuje mezi pěti a šesti miliardami. To jsou dvě stovky měsíčně pro každého důchodce. Dva roky takového deficitu jsou pak čtyři stovky, tři roky šest. Opravdu jsou důchodci pro pomalejší snižování tempa zadlužení?

Že to jde dělat jinak, tak aby to nedopadlo na ty potřebné? Socialisty oprašované daně pro velké firmy jsou legrační myšlenkou. ČEZ jako státní podnik jistě zodpovědně vyšší daň zaplatí. Leč o to nižší odvede dividendu. A zahraniční firmy a banky? Ty vždy budou své zisky zdaňovat tam, kde je to pro ně nejvýhodnější. V dobrém případě to dopadne tak, že zisky vyvedou do zahraničí a tady zaplatí stejně jako dosud nebo o něco méně. V horším případě nevyvedou zisky, ale odejdou s investicemi a nejziskovějšími aktivitami mimo republiku. Zavřou haly a kanceláře a lidi propustí. Aspoň na další demonstraci přijde více lidí a Zavadil se bude moci zalykat nadšením ještě o trochu více.

Kde jsou peníze

Legrační je také požadavek jakéhosi z řečníků, aby si Kalousek šel pro peníze tam, kde jsou, a ne tam, kde nejsou. Pro jeho dodatečnou informovanost je nutné upozornit, že nejvíce peněz jde na důchodový účet, kam se vláda vydala zatím dost opatrně, protože penze opravdu nejsou zrovna oslnivé. Ale ani nikdy nebudou. Je skutečností, že téměř sedmdesát procent důchodců dostane z penzijního systému více peněz, než do něho odvedli. Někteří dokonce násobně více. A těch třicet procent proto dostane na penzi o hodně méně. Někdy dokonce jen malý zlomeček. Reforma penzí, odboráři proklínaná, se snaží tuto brutální nespravedlnost, tolik se podobající loupeži za bílého dne, alespoň zmírnit.

Další v pořadí jsou dnes platy státních zaměstnanců. Tam se jít dá. Ale odborářce Vondrové z odborového svazu státních zaměstnanců by se to asi moc nelíbilo.

Možná větší roli hrají informace o korupci, zveřejňované odposlechy a příběhy kmotrů. A málokdo chápe, že když se tyto informace objevují, znamená to, že vliv i byznys těchto lidí končí. Dalík zmizel, Janoušek a Hrdlička jsou ze hry a pražský magistrát funguje zcela jinak než před dvěma lety, Rittig ztrácí nezadržitelně svůj vliv, státní firmy už ani do těch stranických kapes a kapsiček tolik nesypou. Mnohokrát proklínané Lesy ČR tvoří najednou místo půl miliardy šest miliard zisku. Rozdíl tekl roky do kapes dřevařských magnátů a informovaní vědí dobře, že leckterý lobbista a politik nezůstal zkrátka. Dnes tyto peníze státu neutíkají. I v Česku se mnoho věcí mění k lepšímu, i když to není na první pohled příliš vidět a soudy s Bártou a Škárkou dýmají pořádně. Pokračoval by tento proces i po předčasných volbách, nebo by se nám vrátili šíbři Tvrdík a Slóvik?

Otázek je a bude mnoho. Jedno je však zcela zřejmé. Mezi reportážními fotografiemi z demonstrace se objevila jedna ukazující průvod procházející kolem pracujícího stavebního dělníka. Právě on, stejně jako ten, kdo šel v sobotu do firmy udělat papíry, protože přes týden neměl čas, nebo ten, co seděl v letadle do Brazílie, kam jel vyjednat prodej nějakého stroje, či student, který místo protestů proti školnému šel na brigádu do supermarketu, to jsou ti, kteří vyvedou zemi z krize. Sirotci sociálního státu se vždy jen povezou. A budou kousat do ruky tlačící káru. Tak to bylo, je a bude.

MfD, 23.4.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO