13.8.2022 | Svátek má Alena


POLITIKA: Štíhlejší stát, méně korupce

4.2.2010

Hitem nadcházející volební sezony číslo jedna nebude bohužel otázka, co udělat s černou dírou ve státní pokladně, ani dramatický pokles natality obyvatelstva a s ním související imigrační nepolitika České republiky, ale korupce.

Je spíše námětem pro sociology, proč něco, co je součástí systému dvacet let, o čem se mluví a píše dvacet let a co má dimenzi pořád stejnou, tedy příšerně velkou, je uchopeno politiky až v okamžiku, kdy je s politickou elitou, a ostatně s celou společností, neúprosně spojeno a žije v symbióze. Když mluvíme o korupci, nejde přece jen o záhadné superzakázky, ale i o kupování si hlasů ve formě černodušních straníků či falešných příslibů voličům či rozdávání z cizího. Korupce v jakékoliv formě byla a bude, stačí si přečíst něco o historii, korupce je de facto takový kvaziobchod tam, kde nelze dosáhnout uspokojení potřeby jedince, strany či skupiny cestou tradičního ekonomického vztahu volné poptávky a nabídky a soutěže relevantních nabídek a poptávek. Do rovnice si dosaďte nejen peníze, ale i moc a popularitu – a hned je věc jasná.

Že je však problém korupce vážnější a v naší zemi dosáhl vrcholu, se projevuje následně. Představitelé bojovníků proti korupci – ať už politické strany mimo parlament nebo mimovládní sdružení jako například Transparency International – se veřejně začínají shodovat s těmi oficiálními reprezentanty držícími moc. Když mi kolegyně říkala, že hlavní zpráva nejsledovanějších televizních zpráv v sobotním prime timu byla o nápadu na protikorupční agenty z řad pro policii angažovaných civilistů, kterému přitakal i Václav Láska, tvář a šéf nestátních bojovníků proti korupci, začalo mi být jasné, že je zle.

Nechci být špatným prorokem, ale téma korupce, kde souzní politik s druhou stranou, mi nebezpečně připomíná modlu ekologického zelenání, které se stalo současně náboženstvím, bafuňařením a exhibicí, pro zúčastněné pak v mnoha případech spíše celoživotní obživou než úsilím o život v harmonii s přírodou a společností. Jak to se strašákem globálního oteplování a jednoznačnými důkazy různých expertů dopadá, si dnes může přečíst v novinách každý. Slepá víra jedněch na jedné straně a cynismus politiků, kteří rychle obrátí na jinou notu, na straně druhé pak cokoliv dobrého odsoudí do koše. S korupcí by to ale mohlo být jinak. Nikdo totiž není schopen posoudit a ověřit argumenty ekologů, ale každý ví, co je to korupce. Nejde o teoretickou možnáhypotézu, ale konkrétní jednání, jehož následky se projevují hned a tady, realizované ve formě naducaných obálek, ať už mají povahu toskánských dovolených či zázračně financovaných bytů a hypoték, anebo reklamních kampaní stran, jaké si nemohou dovolit ani ty nejsilnější nadnárodní korporace.

Protože korupce je uchopitelná a pochopitelná, je fascinující, jak mohou zejména média dopřávat sluchu něčemu a jak může mít u obecenstva obdiv něco, co jako lék nefunguje. Když se na korupci podíváme jako na právní, respektive trestněprávní problém, zjistíme, že veškeré adorované modely boje jsou ve skutečnosti jen snahou trestat a odstraňovat následky. S korupcí je to jako s nemocí. Nejlépe se léčí ta, co není. Ochrana proti korupci znamená banální věc. Přestat korupční prostředí vytvářet. Přestat korupční prostředí udržovat při životě. V jazyce právníků a lékařů se tomu říká prevence. Je to velmi jednoduché, jen si na tom nelze dělat politickou ani mimovládní kariéru.

Předně je třeba omezit státu jeho aparát a rozsah jeho funkcí. Čím méně bude stát plnit tzv. veřejných služeb, tím méně místa bude pro korupci. Nebudou státní zakázky, nebude koho korumpovat. Zrušme byrokratická omezení a získávání různých nezbytných povolení – a nebudou úplatky. Zaveďme pevné lhůty úřadům pro vyřízení věci – a vše jako zázrakem zmizí. Korupce je tam, kde je buď možnost brát si z cizího a rozdávat z cizího, anebo tam, kde nejsou pro všechny stejné podmínky a něco (rejstřík, úřad, katastr, stavební řízení etc.) nefunguje. Přestaňme regulovat trhy a předstírat, že líný stát je chytřejší a lepší než jeho občan. Hlavně však je třeba přestat plodit právní normy jako v inkubátoru plankton. Nutkavá potřeba politiků vládnout cestou právní normy, přesvědčení evropské byrokracie, že nejlepší je zákaz a nařízení, totiž přirozeně vytváří džungli práva, v níž nelze nalézt orientaci a která slouží pro korupci jako Petriho miska penicilinu.

Když je téma korupce opravdu seriózní problém, je třeba začít s mytím rukou a skutečnou hygienou, a ne se pokusit bahno překrýt voňavkou slibů a doprostředka zapíchnout na ozdobu místo třešničky korupčního agenta. Pokud ovšem nemáme úmysl nechat vytvořit dalšího úředníka, co se nechá uplatit.

LN, 2.2.2010

Autor je advokát



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!