Tento příměr je zcela od věci. Čunek Rómům ještě pomohl, protože jim poskytl lepší ubytování, jak přiznal i lidumil senátor Štětina.
Cílem příměru paní ministryně bylo zřejmě znevážit Čunkův čin, měla by si však uvědomit nebo zjistit některé historické souvislosti dokumentující odsun Němců.
Předně k přijetí dekretů prezidenta republiky došlo v době, kdy poražené Německo celoevropsky platilo účty za vyvolání druhé světové války. Většina odsunutých obyvatel pohraničí se řadila k sudetským Němcům a že se jednalo skutečně o většinu, lze dovodit z výsledků voleb z 19.5.1935, kdy Henleinovu Sudetoněmecká stranu volilo 63 % německého obyvatelstva Čech, tato podpora však dále rostla (prosím nesrovnávat s dobou vlády KSČ a volebními výsledky za minulého režimu, protože volby v roce 1935 považujeme za demokratické).
Henleinovi voliči se tedy zasadili o připojení Sudet k Německu. Po válce nebylo možno, aby zůstali na našem území a stali se občany republiky, a to vzhledem ke zkušenostem z dob první republiky. Jejich majetek byl konfiskován a oni odsunuti. Nutno podotknout, že vše probíhalo vcelku humánně na dobové možnosti a vzhledem k válečným šrámům našich občanů.
Všechny dekrety vydané během prozatímního státního zřízení podléhaly ratihabici, což je následné schválení Národním shromážděním, tak se také stalo. Nejde tedy o zvůli prezidenta Beneše, ale o právně relevantní normu, kterou nelze popřít a zpětně ani zrušit (není možno prolomit zákaz retroaktivity práva, jednalo by se o velmi závažné porušení metod právní regulace).
Srovnávat poválečný odsun občanů Třetí říše (jak bylo možno dohledat podle trojího státního občanství na území protektorátu) a kolaborantů s přestěhováním nezaměstnaných dlužících Rómů do lepšího bydlení nelze.
Mám podezření, že pokud se já nebudu starat o svoje bydlení, nechám je zchátrat (nebo chátrání ještě trochu pomůžu), nebudu platit nájem a dodávky energií, tak mi město dá jiné bydlení (prohlašuji, že by mi nevadilo ani bydlení na venkově).
Parafráze na Klauna: „Co bude, až tady nebude, tahle dojemně pitomá dojná kráva“.
(Klaun – závěrečná píseň z pořadu Manéž Bolka Polívky – pozn.autora)