Příspěvky politickým stranám v současnosti stát vyplácí politickým stranám na základě výsledku předchozích voleb. Tento systém lze kritizovat z mnoha úhlů. Jeho nesporným kladem však je, že je z hlediska stanovení příspěvku poměrně velmi objektivní, objektivní do té míry, do jaké důvěřuje volebním výsledkům. Možný a na první pohled zajímavý návrh na vyplácení státních příspěvků podle stranických preferencí se na druhou stranu po bližším zkoumání ukazuje jako nepřijatelný. Finanční výnos z naměřených preferencí by totiž nesmírně zvýšil tlak, včetně pokusů o korupci, na příslušné soukromé agentury. Kdo by zajistil jednotnou metodiku a objektivitu při stanovování čísel, která vedou ke značným výdajům ze státního rozpočtu? Nemůže takovýto systém vést k manipulacím? Nepochybně ano, a proto je neakceptovatelný.

Jestliže docházíme k tomu, že volební preference nemohou být kritérium pro rozdělování veřejných finančních prostředků mezi politické strany, je třeba se z tohoto úhlu podívat i a schéma veřejnoprávní televize ČT 1 při organizování předvolebních debat. ČT 1 poskytla značný volební prostor ve svých večerních diskusích kandidátům politických stran na základě regionálních výzkumů předvolebních preferencí. Toto schéma dokonce bylo uplatněno dříve, než strany zaregistrovaly své kandidátní listiny a představily svůj program. Připomeňme, že finance nejsou pro politické strany ničím jiným než prostředkem pro propagaci vlastního programu, kandidátů atd. Prostor ve veřejnoprávní televizi daný politickým stranám je ve své podstatě ekvivalentem příspěvků ze státního rozpočtu v řádu desítek milionů Kč. ČT 1 použila zcela netransparentní kritérium, které by v případě přímých finančních příspěvků nemohlo být akceptováno, pro rozdělení významného prostoru pro prezentaci vybraných parlamentních i neparlamentních stran v nejsilnějším veřejnoprávním médiu. Příslušné soukromé agentury pro výzkum veřejného mínění se tím staly spíše agenturami pro výrobu veřejného mínění. ČT 1 tak do jisté míry porušila i ústavní princip rovné a svobodné demokratické soutěže politických stran.

Výsledky posledních voleb, na místní, krajské, či celostátní úrovni proto tedy nakonec jsou zřejmě tím nejobjektivnějším ukazatelem, o něž se demokratický stát může opřít, má-li vůbec nějaké prostředky či přístup do veřejnoprávních médií rozdělovat. Aby však takový systém finanční podpory politických stran nevedl k zapouzdření politického systému, měla by být větší váha dána výsledkům místních, senátních a krajských voleb tak, aby etablovaným parlamentním stranám měly vůbec šanci konkurovat strany nové, které nejprve prokážou svou životaschopnost vstupem do nižších pater veřejné správy.

SNK ED, www.witzany.cz