29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Stát, záludný nepřítel

24.11.2016

Předesílám, že jsem nadšeně uvítal pád komunismu a stejně nadšeně jsem se v devadesátých létech zapojil do komunální politiky. Mé nadšení postupně klesalo s tím, jak politiku začali ovládat lidé, s kterými prostě nechci nic mít. Nicméně – ještě celkem nedávno jsem netušil, že časem se pro mne stane tento stát (pokud se dá ještě státem nazývat) doslova nepřítelem, a to ještě pěkně záludným. Neplnícím své elementární povinnosti, tj. zejména zajištění bezpečnosti svých občanů.

Pokud někdo namítne, že tuto povinnost stát plní, pak lže. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina dotázaných se cítí čím dál více ohrožena a to nejen muslimskou imigrací. A v demokracii by měl být názor většiny ctěn, nikoliv zpochybňován, nebo dokonce vysmíván. Takhle se chová špatný stát, ale není to ještě stát-nepřítel. K získání pocitu, že stát je nepřítelem, je potřeba o dost více špatných zkušeností. A ty jsou vesměs už u každého z nás značně osobní, tudíž se o nich nerado mluví, nicméně zkusím to. Zkusím to s tím, že předložím jen namátkou vybraných pár typických příkladů, kdy se stát vůči mně a spoustě dalších chová nepřátelsky a záludně.

Stát mne (nás) považuje za nesvéprávné blby, které je na každém kroku nutno direktivně řídit, neboť jinak bychom zřejmě během pár týdnů vyhynuli, a kdo by pak platil daně? Že ne? Tak si pročtěte pár návodů, jež dostanete třeba k pračce, rádiu apod. Několik stránek toho, co nesmíte a co by opravdu s dotyčným zbožím dělal jen absolutní blb, který ovšem tyhle kecy číst stejně nebude, pokud vůbec číst umí. Samotný návod k reálné obsluze se krčí v koutku a často je díky chybnému překladu z cizího jazyka téměř nesrozumitelný. To nedělá prodejce z vlastní vůle, to se musí.

Tentýž stát se nás ovšem nikterak nepokouší chránit před „potravinami“, nad jejichž složením by každý zodpovědný dietolog zešílel.

Stát nám umožní za určitých (a to hodně složitých) podmínek, začít se živit samostatně. Než ovšem nastudujete vše, co musíte dodržet, oběhnete úřady a vše spustíte, podmínky se obvykle změní. Chybí jistota, že něco bude platit alespoň pár let. Spíše je jistota, že nebude. A protože v tom máte vlastní peníze, případně jste si půjčili, máte opravdu „dobrý“ pocit z chování státu.

Při své činnosti musíte dodržovat veškeré ČSN, které si musíte nakoupit za neuvěřitelné ceny a které se neustále mění, neboť stát „harmonizuje“ a přecházíme na EN, Evropské normy, které mají tu absolutně hloupou vlastnost, že se na rozdíl od ČSN, nečíslují podle oborů, ale podle data vydání. A pak hledejte, co se vaší činnosti týká!

Musíte mít jednou termostatické ventily, potom energetický audit, později průkaz, či štítek, s jejichž vypovídací hodnotou mám osobní zkušenost. Ale hlavně – to vše musíte zaplatit! Stát se neptá, zda to potřebujete a zda na to máte. On to nařizuje, a to pod tučnou pokutou!

Je toho moc a moc, na co si vzpomínám a co považuji za hloupou a kontraproduktivní šikanu ze strany státu. Z oblasti techniky bych mohl psát hodně dlouho. Ale nikdo by to pak nečetl. Tak snad poslední, velmi osobní příklad.

Svého času jsem koupil byt, založili jsme Společenství vlastníků a začali se starat. A jako vždy nám stát začal neustále měnit podmínky a vždy nás to něco stálo. Starosti, práci, peníze. Překvapilo nás, že na rozdíl od sousedních stejných domů nám byl prodán pouze zastavěný pozemek, a že nejbližší okolí našeho domu je dle katastru zemědělskou půdou. Vydal jsem se svého času na Pozemkový fond s tím, že bychom rádi koupili část pozemků v okolí domu. Setkal jsem se s vlídným jednáním, ale odkoupit prý lze pouze celý pozemek č. xy o rozloze více než 1000 m2 za cenu zemědělské půdy. Dotyčný pozemek přitom tvoří cca 80 let stará navážka stavební suti pokrytá tenkou vrstvou jílu a leží v centrálním obvodu města v bytové zástavbě. Nechali jsme to tedy spát a staráme se zdarma o cizí pozemek, neboť nechceme mít v okolí bytů svinčík.

Jsem si vědom skutečnosti, že jen popisuji neutěšený stav věcí veřejných. Ujišťuji vážené čtenáře, že se již dlouho zamýšlím nad příčinami a míním o nich něco napsat – tedy o těch, jež považuji za podstatné.