V minulých dnech se vedla v Poslanecké sněmovně debata v rámci interpelací na ministra financí Kalouska, která se týkala privatizace OKD, v jejímž rámci noví majitelé získali rovněž asi 40 až 45 000 bytů v Porubě, Frýdku-Místku, Havířově, Orlové a snad ještě někde v Moravskoslezském kraji. Bytový fond, který tvoří převážně panelové domy, je podle pana poslance Zaorálka v žalostném stavu, a on proto žádá, aby se celou situací zabýval stát: v těchto bytech žije zhruba 100 až 150 000 lidí.

To samozřejmě není maličkost, jenže ty byty již nepatří státu. Pan poslanec Zaorálek v debatě řekl, že “stát má samozřejmě jiné možnosti než společnost nájemníků, dojde-li ke sporu”. Na tuto větu, kterou jsem vyňal z delší řeči, ministr Kalousek reagoval následovně, rovněž vytrhávám z delší odpovědi:

“A poslední poznámka, která mě znepokojuje, je poznámka o úplně jiné pozici, kterou má v takovém sporu vláda než kdokoliv jiný. Prosím, to je poznámka, která by měla zneklidnit Poslaneckou sněmovnu.

Já pevně doufám, že se jedná o nedorozumění. Půjdeme-li do sporu se společností RPG Industries, KARBONINVEST, či s kýmkoliv jiným na základě privatizační smlouvy, která byla uzavřena v roce 2004, nebude se jednat o nic jiného než o soukromoprávní spor. To není veřejnoprávní spor! To je soukromoprávní spor dvou rovnoprávných subjektů, opakuji rovnoprávných subjektů: vlády České republiky a jejího smluvního partnera! A já opravdu nevím, jaké jiné nástroje než smlouvu a právní řád a soudy v soukromoprávním sporu vláda má! Pokud máte pocit, že existují nějaké jiné, tak mně je prosím řekněte, ale já doufám, že ani vy, ani nikdo v této Sněmovně se nedomníval, že těmi nástroji je použití - ne použití, zneužití veřejné moci v soukromoprávním sporu. Něco takového by totiž bylo mnohem vážnější než bytový problém v Ostravě! Něco takového naráží na principy právního státu. Proto vás moc prosím, pane místopředsedo, abyste specifikoval jiné nástroje, které má vláda ČR, než smlouvu, zákon a českou justici. V tomto případě žádné jiné nejsou!”

Spor, o kterém byla v Parlamentu řeč, je samozřejmě složitý a je dobře, že se o něm vede debata, neboť sociální situace hlavně v době krize může být za jistých okolností samozřejmě výbušná, ale věta, kterou vypustil z ústa stínový ministr zahraničí pan Zaorálek, je stejně nebezpečná, ne-li nebezpečnější.

Stačí si zalistovat ve starých novinách a časopisech z roku 1947 jako byl třeba Vývoj, který šéfredaktoroval Pavel Tigrid a který vydával Výkonný výbor československé strany lidové. V tomto časopise najdeme komentář z 16. července zmíněného roku s názvem Nikdy otroctví. Článek – jako ostatně všechny ostatní v tomto listě – není podepsán, ale nejspíš ho psal sám šéfredaktor a stojí v něm:

“Nemůžeme nikdy souhlasit, ani za cenu jednoty, s nikým, jehož slova a skutky jsou namířeny proti platným zákonům a demokratickým zásadám… s nikým, kdo hrozí revolucí s nejasnými a chaotickými podmínkami…”

Tato slova – zvláště po zkušenostech s událostmi z roku 1948 – platí i dnes. Chce-li sociální demokracie ústy své stínové ministryně spravedlnosti bojovat proti justiční mafii, nemůže se nikdy ani myslet, že stát má jiné podmínky v občanskoprávním sporu než druhá strana, jinak za stát budou muset občané platit další miliardy, protože nakonec bychom to museli ne-li doma, tak u mezinárodních soudů, určitě prohrát, byť by naše úmysly byly jakoliv bohulibé.

Tím ale samozřejmě neříkám, že smlouva, kterou stát uzavřel s OKD, byla dobrá, jenže tu zase podepsal, jak připomněl ministr Kalousek, dnešní stínový ministr ČSSD pan Sobotka, a tím se kruh uzavírá. To jsou právě ty momenty, kvůli kterým dnešní úsilí sociální demokracie za očistu justice ztrácí na věrohodnosti. Sociální demokracii by se dalo věřit jen tehdy, kdyby se od některých svých bývalých kroků dokázala sama kriticky distancovat a kdyby pan Zaorálek nehovořil jako komunisté před únorem roku 1948.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel