Představa, že stát mohou vést podnikatelé, zřejmě není Čechům zcela cizí. Koneckonců dali ve volbách hlasy ODS, která se k podpoře podnikání vždy rezolutně hlásila, nové straně TOP 09, která se k ní hlásí ještě víc, a také straně Věci veřejné, kterou sami podnikatelé založili.

Zmíněné strany už také sestavily vládu, kde je z patnácti ministrů osm podnikatelů, pokud se do toho počítají ministři průmyslu a zemědělství, kteří zastávali vysoká místa ve státních firmách.

Kromě podnikatelů tam je pět profesionálních politiků, kteří už někdy sloužili jako ministři, přitom Karel Schwarzenberg patří i do kategorie manažerů. K tomu se může přičíst ještě jeden komunální politik, dlouholetý ředitel fakultní nemocnice a pracovník v marketingu, což má s podnikáním hodně společného.

Není tam tedy žádný univerzitní profesor, žádný zkušený právník, žádný ekonom. Prostě samí manažeři z podnikové či politické sféry a z odborníků jen zmíněný ředitel nemocnice.

Nemusí být automaticky nic špatného na tom, když se řízení státu chopí schopní manažeři, kteří si pochopitelně najdou schopné odborné poradce. Profesorům ochotným podílet se na státní správě nikdo dveře nezavírá.

Pokud by měl stát fungovat jako prosperující podnik, vydělali by na tom nepochybně všichni jeho občané. Výkonný státní aparát by poskytoval za málo peněz kvalitní služby a neosoboval by si právo organizovat lidem soukromý život. Akcie společnosti Česká republika by na burzách světové politiky stoupaly hodně vysoko a to by se opět projevilo na domácí prosperitě, protože by se nikdo nebál v Česku investovat.

Nebo by se dal použít další příměr z podnikání: občané České republiky by jako akcionáři státu měli dobrý přístup ke všem informacím, co se děje s penězi, které do firmy investovali a průběžně investují.

Taková je tedy ideální vize, teď však nastávají nepříjemné otázky. Především jestli jsou manažeři na ministerských křeslech dostatečně kvalitní. O zkušenosti politiků jako jsou Schwarzenberg, Nečas, Vondra nebo Kalousek nemůže být pochyb, proto se nějakých úplných kolapsů státní správy nemusíme obávat. Jsou ale spolu se skupinou podnikatelů dostatečně schopní na to, aby řídili podnik s obratem přes bilion korun ročně? Nakonec Schwarzenberg a Vondra u klíčových vnitropolitických rozhodnutí nebudou.

Navíc v Česku existuje jedna nepříjemná zkušenost. Plnokrevný podnikatel už jednou ve vládě byl, konkrétně ministr dopravy Aleš Řebíček. Ten dokázal zajistit vyšší výdaje na dopravní stavby, neuměl však dohlédnout na to, aby se použily nějakým racionálním způsobem. Desítky miliard ročně se rozmělnily ve stovce dálničních staveb a na jejich pokračování dnes nejsou peníze. Ovšem řadu těch staveb prováděla firma Viamont, kterou Řebíček před svým ministrováním řídil. Viamontu se obrat zvýšil nejméně desetkrát a Řebíček na sebe upozornil nákupem drahých nemovitostí. Jestli byl vlastníkem Viamontu těžko říct, protože firma vydala anonymní akcie na doručitele.

Historie bývalého ministra dopravy je tedy varováním také pro podnikatelskou vládu, která právě nastoupila do úřadu.

Také noví ministři mohou mít větší zájem na prospěchu spřízněných firem, než na prosperitě firmy Česká republika. Nezažili jsme jenom Viamont, zároveň v nedávné době vznikla celá řada ještě víc ambiciózních záměrů, jejichž úkolem je převádět státní peníze do soukromých rukou bez odpovídajícího efektu.

Dnes jsme svědky toho, jak České dráhy vydávají dluhopisy na třináct miliard, za které se chystají nakoupit kolejová vozidla od jediného holdingu Škoda, jehož vlastníkem je anonymní firma v Holandsku. Efektivita těchto investic je pochybná zvláště z toho důvodu, že dluhy neuhradí nikdo jiný než veřejné rozpočty. Ještě víc hodlá stát zadlužit odstupující ministr dopravy vydáním dluhopisů na nové dálnice. O zakázky na dálnice se přitom dělí kartel několika velkých firem, a náklady jsou tak mnohem vyšší, než v jiných zemích Evropy.

Ovšem největším chystaným státním výdajem je ekologická zakázka, která může stát až čtyřikrát víc, než bude hodnota odvedené práce. Mohou se také připravit církevní restituce způsobem, který rovněž vytvoří další penězovod ze státního rozpočtu na dlouhá léta. Obdobným způsobem se dá postupovat i v dalších resortech. Sice se tím nepomůže České republice, ale prospěje to spoustě českých firem.

Byznys má jednu nevýhodu, kterou zná každý občan. Pokud je například odkázán na jediného řemeslníka v okolí, musí mlčky přijmout i jeho vysokou cenu a ještě poníženě poděkovat, že vůbec přišel s vodovodem, elektřinou či spadlou zdí pomoci. Podobně dominantní jsou při poskytování veřejných služeb podnikatelé na ministerských místech. Na příští čtyři roky nemají konkurenci. Teď záleží na nich, jestli dodají kvalitní služby za dobrou cenu, anebo jestli budou pracovat mizerně za vysoce předražený tarif.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6