Slavný rakouský filozof otevřené společnosti Karl R. Popper napsal v jedné eseji z raných padesátých let, že liberální stát nemůže vzniknout na zelené louce. Jeho instituce musejí kotvit v tradici, jinak mohou působit proti svému určení. Popper to dokládal na nejmenovaném jihoevropském státě, ve kterém opozice místo toho, aby dohlížela, jak vláda hospodaří se státními prostředky, se spolu s ní podílela na korupci.

Nechci se pouštět do obvyklých nářků na korupci okolo nás. Jde mi o to ukázat, jak my sami, ani po dvaceti letech, nerozumíme tomu, jak má liberální společnost fungovat. Jako liberální společnost chápu obecně takovou společnost, ve které existuje snaha chránit občany před zneužíváním moci.

V poslední době se zveřejňují údaje, jaké platy pobírají vysocí státní úředníci počínaje náměstky. Většina komentátorů se všímala jejich velikosti. Nikoho nezarazila jejich konstrukce.

V Británii funguje soukromá a veřejná sféra podle jiných paradigmat. Přenášet principy výkonového odměňování do státní správy se v tradičních zemích považuje za nesmysl. Proč? Ve státní správě se výkon pracovníka nedá měřit objektivními kritérii. Dál, kdo by rozhodoval o odměnách odborných úředníků? Politik, který je v naprosté většině případů diletant. Přitom vysocí státní úředníci musejí v mnoha případech politikům oponovat, protože jejich návrhy mohou být právně neschůdné, odborně špatně navržené, a to nemluvím o návrzích, z nichž má pro politika "něco kápnout". Bude náměstek hájit veřejný zájem proti ministrovi spíš v případě, kdy má fixní plat daný tabulkami, ministr mu ho nemůže zvýšit ani snížit, nebo v případě, kdy mu ministr může odměnami plat zdesateronásobit? Myslím, že odpověď je nabíledni. Tak vysoké odměny, jaké vyplynuly napovrch od paní Nagyové, přes odměny na vnitru, v policii i v jiných resortech, hraničí s korupcí za bílého dne. Není přece možné, aby jedna sekretářka byla desetkrát výkonnější než jiná. Politici si ve skutečnosti kupují loajalitu.

V zemích s nezkorumpovanou státní správou mají státní úředníci fixní plat. Jako pobídku, aby státu sloužili věrně, mají kariérní řád a velmi dobré penzijní zajištění, o které mohou přijít, pokud se zpronevěří kodexům regulujícím jejich chování. Odměny: nejvýše 10 procent tabulkového platu.

Ve Velké Británii pobírá 4200 vysokých státních úředníků platy, které v nejvyšších patrech dosahují 140.000 liber ročně. Na rozdíl o nich v londýnské City má 2800 zaměstnanců finančních institucí platy vyšší než jeden milion liber ročně. Existuje tedy zřetelná disproporce mezi výškou platu v soukromé a státní sféře. Je to logické: manažeři obvykle své posty nezastávají celý život, ale jenom omezenou dobu. Jejich odměňování je obvykle spojeno s nějakými kvantifikovatelnými parametry.

Proč nemáme takový systém zavedený u nás? To je jednoduché, převzali jsme systém odměňování z minulého režimu. Přitom jsme se naučili stát dojit jako kozu. Měsíční gáži 300.000 Kč sekretářce může platit jenom vláda naprosté rozpočtové nezodpovědnosti.

Nezbývá než obdivovat prozíravost Karla Poppera. Místo, aby vláda boje proti korupci začala zavádět standardní principy odměňování státní správy a konsolidovala ji, zavádí výkonové odměňování, i když se výsledky nedají měřit. Co je to jiného než podpora korupčního chování, protože vedoucí pracovníci budou stěží dávat prémie šťouralům a kritikům, spíš úslužným podlézavcům.

Nemluvě o tom, že vláda shodila ze stolu zákon o státní službě a chce ho nahradit normou legalizující stávající korupční prostředí.