Vánoce jsou tichý a svatý čas, kdy lidé mají v pokoji slavit narození Spasitele celého světa. Na potřebě klidu, který je prostorem ke slavení se shodnou úplně všichni, dokonce se to týká i rozhádané poslanecké sněmovny, která odložila svůj nejkonfliktnější zákon o elektronických pokladnách na příští rok, přesněji na osmého ledna.

Také od tohoto konfliktu si poslanci přes dlouhé vánoční svátky odpočinou. Právě v případě elektronických pokladen může klidný čas přispět k tomu, aby se politici nad pokladnami znovu zamysleli a našli řešení, které by bylo prospěšné pro občany i pro ně samé.

Těžko pochopit, proč se právě zákon o elektronických pokladnách stal znamením současné doby, od kterého se odvíjí všechny další debaty. Jde přece jen o nový nástroj pro finanční úřady, které tak mají získat lepší možnost hlídat daňové úniky. Přesto jde o nesmiřitelný souboj, do kterého dávají obě strany maximální množství energie, které by možná šlo použít pro lepší věci.

Motivací se jednotlivé strany sporu pochopitelně liší. Zřejmý je postoj levicových poslanců, ze kterých mluví dlouholetá frustrace z podvodů během polistopadové privatizace. V elektronických pokladnách, které mohou podnikatele on-line kontrolovat, získá stát znovu dohled nad finančními toky a zároveň možnost dalším finančním a daňovým podvodům zabránit.

Levice dostala vítaného spojence v Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO. Jeho motivace se dají hůře pochopit, v každém případě je jisté, že se chce před veřejností prezentovat jako schopný politik, který dokáže zatočit s korupčníky a podvodníky. Navrhovaný zákon o pokladnách je dostatečně populární na to, aby jeho prosazením prokázal, že plní své předvolební sliby.

Kritika elektronických pokladen je rovněž pochopitelná. Opoziční strany hájí živnostníky, před kterými by jinak musely mít špatné svědomí. Když ještě byly TOP 09 a ODS u vlády, doporučovaly podnikání jako lék na nezaměstnanost.

Zavedením pokladen se zlikvidují právě malé živnosti bývalých nezaměstnaných, které především nebudou zvládat novou porci byrokracie. Nemluvě o tom, že svoboda podnikání patří k tradiční agendě pravicových stran. Tento motiv je ovšem v boji o pokladny méně důležitý.

Otázka tedy zní, jestli je možné najít v takto vyostřeném sporu nějaký kompromis. Věcně a neideologicky vzato, je to úplně snadné. Elektronizace obchodu a bezhotovostní obchodování jsou všeobecným trendem, který se uplatňuje i bez státních intervencí v celé Evropě včetně Česka.

Stát tedy může požadovat, aby všichni podnikatelé prokazovali své tržby elektronicky, možná i vydávání účtenek z elektronických tiskáren. Nemusí však přikazovat podle revolučního pravidla „teď, anebo nikdy“, ale může již existující trend podpořit nějakým daňovým zvýhodněním, případně stanovit termín za pět až deset let, kdy obchody s určitým obratem musí mít elektronickou pokladnu povinně.

Možností je spousta a dohodu nebude těžké najít. Zřejmě není nutné požadovat online přístup finančních úřadů do pokladen.

Minimálně jde o experiment, jehož náklady mohou významně převyšovat výnos. Tady může být riziko případné dohody, protože u online připojení by ministr financí Babiš musel opravdu ustoupit. Přesto stojí dohoda nad pokladnami aspoň za pokus.