Úspěšní podnikatelé patrně chtějí Hrad používat jako svéráznou filiálku svých firem

Prezidentské volby začaly nabírat na tempu. Ale už teď je celkem jasné, že české politice nastavují zrcadlo a je to dost nepěkný pohled. Její stav se zhoršuje a nad klasickými politickými strukturami čím dál tím víc triumfuje byznys.

Zeman, jeho zdraví a ti ostatní

Porovnejme si současný peloton pretendentů hradního trůnu se situací před pěti lety. Kandidátů (reálných) je stejně, devět, ale mezi nimi žádná kandidátka. Minule se o prezidentský úřad ucházelo několik kandidátů oficiálně postavených parlamentní politickou stranou (Jiří Dienstbier, Zuzana Roithová, byť lidovci tehdy nebyli zastoupeni ve sněmovně, Karel Schwarzenberg a Přemysl Sobotka). Letos vlastně nikdo, neboť Petr Hannig, Jiří Hynek a Vratislav Kulhánek kandidují za marginální subjekty, které v parlamentních volbách propadly.

Posledně též převažovali kandidáti sázející na podpisy od voličů (šest z devíti), letos ti, kdo si pro podpisy zaskočili k poslancům či senátorům. Poměr se dokonce dokonale obrátil, letos jsou jen tři „občanští“ kandidáti (Drahoš, Horáček, Zeman). A vzhledem k diskusi, zda může jeden poslanec či senátor podepsat více kandidátů, možná ještě vypukne právní mela podobná té, jež minule provázela ověřování občanských podpisů. Spíše však nikoliv, argumenty ministerstva vnitra znějí poměrně přesvědčivě, a navíc těžko trestat kandidáta, který se řídil výkladem státního orgánu, byť by se onen výklad později ukázal jako špatný. Nejhorší na celé věci ovšem je, že poslanec nebo senátor může komukoliv jen tak „podškrábnout“ kandidaturu, aniž by veřejnost měla možnost někde přehledně zjistit, kdo koho podporuje. Nemluvě o tom, že by tito zákonodárští signatáři měli potom ručit například i za transparentnost kandidátova volebního účtu.

Ale co naplat, s tím už se teď nic neudělá, „podškraby“ tu jsou, a tudíž zde máme i víceméně kompletní startovní pole, v němž asi půjde vydělit silnou čtyřku, jež si to mezi sebou opravdu rozdá (abecedně Drahoš, Horáček, Topolánek a Zeman), a zbytek.

Při posuzování reálných šancí na dobytí Hradu každopádně nutno začít od dvou zet, tedy od Zemana a zcela konkrétně od jeho zdraví. To bude naprosto rozhodující faktor. Zeman navíc obhajuje mandát, čímž tu máme další unikum – první přímou volbu prezidenta s obhajobou. Uvedená skutečnost Zemanovi určitě usnadňuje překonání zdravotního handicapu v kole prvním, kdy už avizoval absenci v předvolebních debatách s odkazem, že za něj hovoří výkon funkce. Skalní voliče si tím Zeman patrně neodradí, leč těžko si představit úspěšnost podobné strategie i pro kolo druhé. Tam už se prezident debatám vyhne těžko, a pokud ano, spíše mu to přitíží. Ovšem stejně tak mu může přitížit účast v nich, poněvadž jen stěží vydrží v alespoň obstojné intelektuální kondici ostře debatovat hodinu a půl.

Tím rostou šance pro ostatní, pro jednoho protřelého politika a dva formálně nepolitické kandidáty. Milionář („půlmiliardář“) Michal Horáček si kampaň údajně platí sám, za Jiřím Drahošem stojí jako podporovatel miliardář Dalibor Dědek, u Mirka Topolánka se kromě Daniela Křetínského, pro nějž expremiér dosud pracoval, často coby „tichý fanda“ zmiňuje i Křetínského obchodní partner a nejbohatší Čech Petr Kellner, proslulý mimo jiné tím, že nejenom jezdil s Milošem Zemanem na cesty do Číny, ale že ho dokonce jednou odtud přivezl zpátky vlastním letadlem.

U Topolánka lze celkem snadno vystopovat i vazby k podnikateli a Zemanovu poradci Martinu Nejedlému, přímé i nepřímé, přes jeho někdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka. Logicky se tudíž přímo vnucuje otázka, zda se kruhy za Zemanem nepotřebují nějak pojistit, kdyby se ukázalo, že jeho cukrovka navzdory originální terapii pojídání cukrovinek přece jen neodešla.

Ve výčtu miliardářů třeba ještě zmínit Pavla Sehnala, jehož ODA postavila Vratislava Kulhánka. A úplně na závěr i druhého nejbohatšího občana ČR Andreje Babiše. Toho ohled na vlastní premiérství vehnal do aliance s Milošem Zemanem, a ANO tedy kandidáta nestaví, což by se mu ale v konečném součtu nemuselo vyplatit.

Atraktivní úřad

Velký byznys má totiž o Hrad evidentně zájem, jelikož prezident může pěkně posloužit coby politický předvoj i ozdoba obchodních vazeb, hlavně v zemích typu Číny nebo Ruska. A Miloš Zeman úřad zatraktivnil též tím, jak prošlápl některé dosud netušené cesty na domácím politickém poli. Nelze říci, že by miliardáři hodlali z Pražského hradu řídit stát jako firmu, poněvadž ho spíše používají nebo mnozí z nich patrně chtějí používat jako svéráznou filiálku svých firem. „A co na to občan?!?“ mohli bychom se zeptat společně s legendárním moderátorem televizních politických diskusí devadesátých let Otou Černým. Inu, občan rád podlehne marketingem notně podpořené iluzi, že začíná velký střet osobností, principů a idejí...

Autor je politolog

LN, 10.11.2017