Stojíme. Už půl roku. Žádná vláda s důvěrou, nicméně ta čistí veřejnou správu a dosazuje své satrapy.

Současná politická scéna se dá pojmenovat po jedné veleúspěšné divadelní hře Dejvického divadla - Ucpanej systém. Zatímco v předmětném kusu jsou příčinou nefunkčnosti systému - jak to slušně říci? - no zaražené fekálie v odpadu -, tak na naší scéně je to mnohem přehlednější. Tím, kdo systém ucpal, je jediný člověk.

Většina demokratických stran (jestli ne všechny) prohlásily ochotu jednat o vládě za jediné podmínky - aby v ní nebyla osoba, která má na triku trestní stíhání. Většina demokratických stran (jestli ne všechny) by v situaci, kdy by byl premiérem kdokoli vyjma Andreje Babiše, už dávno seděla u stolu a situace by byla vyřešena ke spokojenosti obyvatel.

V normálním světě (tedy myšlen ten na západ od Šumavy) by podobný jedinec neměl vůbec šanci se svou stranou uspět. V rámci politické kultury by mu jeho spolustraníci „doporučili“ politickou dovolenou do doby, než se jeho problém vyřeší. Po očištění se pak může vrátit, mnohem silnější v kramflecích, protože proběhl soud a řízení jej shledalo bez poskvrny.

Místo tohoto samočistícího mechanismu však u nás vidíme zoufalou křeč při bránění nezávislému posudku ohledně jeho problémů s Čapím hnízdem. Místo zmíněného samočištění dominuje uplácení občanů levným jízdným (on to někdo zaplatit musí, milí spoluobčané) a projevy arogance moci při likvidaci firem, na které „kleknou hoši“ z jím ovládaného ministerstva financí.

Některým občanům nevadí jeho pofidérní minulost, nevadí, že byl nahrán, jak úkoluje novináře svých médií, kdy mají na koho co vytáhnout, nevadí, že jednou to přehnal a v parlamentu ukázal složku s názvem jednoho poslance jiné strany. Občanům nevadí, že se veškerá moc začíná soustřeďovat do rukou jediné osoby, což naši republiku spolehlivě vyřazuje ze skupiny demokratických systémů a přibližuje nás do zemí, kde jsou novodobé despocie.

Pakliže by opravdu měl upřímný zájem na prosperitě země, na tom, abychom měli konečně normální vládu s důvěrou občanů zastoupených poslanci, tak by stačilo jediné slovo, úkrok stranou a vše by bylo vyřešeno v horizontu jednoho, dvou týdnů.

Nestane se. Špunt Andrej žije v přesvědčení, že nikdo jiný není lepší.

„L ́état, c ́est moi (stát jsem já),“ prohlásil kdysi jeden francouzský král. Ale to bylo už hodně dávno, v době, kdy o demokracii neměl nikdo ani ponětí. Dějiny se přece nemůžou opakovat, že...