Únik záznamu z „politického večírku“ Věcí veřejných, během něhož docházelo k „opileckému machrování“, zřejmě představuje další hřebíček do rakve této strany, která z komunální politiky jako zářící létavice přilétla do celostátní a zřejmě z ní zase po dalších volbách vypadne. To, že se nyní VV snaží nárokovat ministerstvo spravedlnosti, může představovat buď manévr před odchodem z vlády, nebo snahu o zajištění poslední zbývající pozice pro vedení protikorupčního boje, který představuje jediné a stále více sporné odůvodnění činnosti strany před jejími voliči.

Ukázalo se, že když po volbách neprosadila Víta Bártu do funkce ministra vnitra a neudržela jej ani na ministerstvu dopravy, přišla o hlavní propagandistickou výhodu. Johnovo zmatené působení na vnitru straně čím dál tím více škodilo a jeho kritické protivládní výpady po odchoduv z vlády působí ve stínu jeho ministerského fiaska nepřesvědčivě. Dobešovo chaotické vedení resortu školství rovněž není žádným voličským trhákem. Úniky záznamů a diskreditujících dokumentů jsou důsledkem kultury „ochrankářského prostředí“, z něhož strana napojená na agenturu ABL zahájila svůj vzestup, což ji nyní poškozuje.

Ministerstvo spravedlnosti je naopak jednou z výhod ODS, protože ministr Jiří Pospíšil patří díky svým schopnostem k populárnějším tvářím občanských demokratů a resort pod jeho vedením působí konsolidovaně a bez skandálů (v kontrastu k předchozí ministryni Daniele Kolářové). VV sice poprávu argumentují tím, že dle koaliční smlouvy mají mít čtyři ministerstva, nicméně Nečas by byl vystaven silnému vnitrostranickému tlaku, kdyby nyní ministerstvo spravedlnosti oslabeným „véčkařům“ pustil.

Paradoxně by však mohl Pospíšilův přechod na školství pomoci jemu i jeho straně, pokud by pod jeho vedením došlo ke zklidnění problémů kolem státních maturit i dalších sporných oblastí. Na spravedlnosti již Pospíšil dosáhl významné kariérní mety, když se mu na rozdíl od několika předchozích ministrů podařilo dostat do sněmovny nový Občanský zákoník a existuje velká šance, že tato norma, která bude zřejmě český stát provázat po další generace, vstoupí v platnost.

Karolína Peake by v ministerské funkci (možná i jako nově zvolená předsedkyně VV) zřejmě chrlila různá protikorupční opatření a útočila jejich prostřednictvím na zbylé dvě vládní strany, což by z jejich pohledu dále paralyzovalo činnost Nečasova kabinetu. Nečasovo očekávané odmítnutí nyní může posloužit jako záminka pro odchod VV z vlády. Nicméně ani případná podmíněná podpora Nečasovy vlády nebo i razantní opozice vůči velké koalici nepřináší pro VV velkou výhodu, pokud za ní nezůstanou viditelné výsledky, ale spíše skandály a vnitrostranická rozhádanost. Image „slušných amatérů“, které semlela drsná kola české politiky, nemusí mít dostatečný efekt.

Další možnost řešení vládní krize z hlediska VV - změna koaličního partnera - je problematická a není o ni zájem. Bártovy námluvy s odbory nemají jasnou vizi k zakončení. ČSSD by musela mít hodně silný žaludek na to, aby začala spolupracovat s VV, když vůči nim systematicky směřuje její kritika. Pokud by vládu ČSSD a VV měli držet komunisté, museli by i oni odůvodnit, proč podporují stranu, která se mj. profilovala na vyhraněném antikomunismu (např. Johnovou účastí na pohřbu Milana Paumera). Společný projekt ČSSD, TOP 09 a VV by byl pro ČSSD obdobně problematický, navíc by „topkaři“ a sociální demokraté nemuseli VV ani potřebovat (nicméně tato spolupráce by byla silně problematická hlavně pro TOP 09).

Pro Věci veřejné nyní není až zas tak důležité, kdo bude jejich předseda, jako spíše to, co přinese za vizi. Straně se nyní dostává jistého možná „spravedlivého zúčtování“ za její předchozí problémy a nárokování resortu spravedlnosti je může pomoci vyřešit jen ve velmi malé míře. Spravedlivý ortel nad ní vynesou až budoucí historici, když budou moci s odstupem srovnávat, nakolik se VV lišily od jiných protestních stran (zpravidla na jedno použití), které se v českém stranickém systému objevily a zřejmě ještě - v dosud neznámé míře a podobě – objeví.

NašiPolitici.cz