Dvě pravicové strany TOP 09 a ODS chtějí zabránit přijetí vládního návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb.

Vládní koalice, které tyto opoziční strany znemožnily schválit tuto předlohu v normální jednací den, svolala k tomu mimořádnou schůzi, jež má jiný režim, a poslanci na ní mají omezené možnosti vystupovat. Leč představitelé TOP 09 a ODS dokázali obstrukcemi protahovat jednání tak, že se Sněmovna k hlasování o předloze nedostala.

Už nešlo vůbec o argumenty proti pokladnám, ale prostě o šprajc. V této souvislosti je možné souhlasit s kritikou takového jednání opozice ze strany Andreje Babiše, že Sněmovna se tak stává žvanírnou a že občané tím musí být zhnuseni.

Napsal jsem před časem, když jsem se zabýval ústavněprávní a politickou kritikou obstrukčního jednání TOP 09 a ODS, že se neliší od postupu Sládkových republikánů, SPR-RSČ v roce 1996–1998, kteří se také snažili, nejen mnohahodinovými projevy, znemožňovat normální pracovní průběh schůzí.

Rozdílná intelektuální úroveň vystupování republikánů a současných pravicových opozičníků tu není rozhodující. Obstrukční jednání TOP 09 i ODS mají obdobně jako tehdejší počínání republikánů negativní dopad nejen na projednávání vládních návrhů zákonů, ale i na celé jednání včetně toho, že veřejnost působení Sněmovny vnímá nepříznivě.

Už v roce 1998 jsem v reakci na destrukční chování republikánů navrhoval, inspirován pravidly německého Spolkového sněmu, aby bylo dohodnuto, kolik času bude určeno pro jednotlivé body. Poslanecké kluby, úměrně své síle, by potom měly možnost si tento čas podle svého uvážení rozdělit. Mohl by mluvit jeden, který by systematicky vyložil stanovisko klubu, nebo by mohlo mluvit víc jeho kolegů.

Jednání Sněmovny není žádná teoretická analytická konference, jež se zabývá otevřenými problémy. Je to jednání parlamentních stran, jež mají své stanovisko k té či oné věci, a po základní rozpravě se o ní rozhodne podle poměru sil. Proto i čas vyhrazený diskusi by měl mít svoji míru.

Sněmovna má na pořadu řadu důležitých věcí a odpovídá svým voličům, že úkoly v zákonodárné oblasti splní. Tehdy neměla dost chuti ani odvahy, aby takovéto změny přijala a provedla.

V těchto praktických problémech se projevil rozpor obsažený v Ústavě ČR. Podle čl. 5 je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Podle čl. 6 politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšiny.

V určitém rozporu s těmito principy je však ustavení ČR čl. 41(2) ústavy, podle něhož návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců i další orgán.

Toto ustavení o právu zákonodárné iniciativy jednotlivého poslance je zvláštním dědictvím ze starého režimu a do ústavního uspořádaní parlamentní republiky organicky nepatří. Je však součástí platného ústavního pořádku a v praxi příčinou různých problémů v legislativním procesu a jedním ze zdrojů značné nepřehlednosti našeho právního řádu. Při posuzování obstrukcí TOP 09 a ODS nelze přehlížet podstatnou skutečnost, že tyto strany mají jen čtvrtinu poslanců. Je to tedy velmi malá skupina, která chce vnucovat svou vůli většině Sněmovny.

Také soc. dem. se v opozici občas uchylovala k obstrukcím, ale Topolánkova vláda vděčila za svou existenci dvěma přeběhlíkům ze soc. dem. a to je podstatný rozdíl proti obstrukční praxi TOP 09 a ODS.

Za zmínku jistě stojí i to, že chod řady parlamentů neupravují zákony, ale jen jejich vlastní usnesení.

Autor, bývalý poslanec ČSSD, je ústavní právník

Právo, 17.12.2015