29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Sporná výhra v nastavení

19.11.2010

Je politicky neslušné přijímat důležitá rozhodnutí, když řadě senátorů končí mandát

Senát se obvykle označuje za pojistku demokracie a za komoru, jež má korigovat chyby v zákonech přijatých Poslaneckou sněmovnou. Měl by být „komorou reflexe“, která moudře posoudí, zda v záplavě legislativy schvalované sněmovnou nevězí nějaký problém. Již jen kvůli tomu v pátek 12. listopadu naprosto selhal, neboť narychlo odmávnutý balík vládních škrtů si žádný ze senátorů snad ani nemohl pořádně přečíst, natož se nad ním zadumat.

Ale on na nějaké „dumky“ nebyl čas. Toho dne totiž Senát naposledy zasedal ve starém složení, a vládní koalice v něm tedy naposledy disponovala většinou. Politici vládních stran ospravedlňují „rychloschvalování“ jednak tím, že formálně je přece vše v pořádku (mandát „starých“ senátorů vypršel až v sobotu třináctého), jednak věcně, potřebou přijetí úsporných opatření, bez nichž by nám prý hrozil osud Řecka či nejnověji Irska. Oba dva argumenty však kulhají na obě nohy.

Předně: každý zákon či jiné opatření musí být schváleny v souladu s procedurálními pravidly a mělo by spíše platit, že čím důležitější dané opatření je, tím větší důraz by se měl klást i na čistotu samotného schvalovacího procesu. U nás se však již dávno zabydlil přístup, že když jde o něco „velkého“, nemusí se na nějaké ty „formality“ tolik hledět. Zkrátka účel světí prostředky, a když se kácí les (dělají se velké škrty), létají holt třísky.

Celou věc bude posuzovat Ústavní soud – nově zvolení senátoři za hnutí Severočeši.cz, Jaroslav Doubrava a Alena Dernerová, opírají svou stížnost o skutečnost, že dle ústavy vzniká mandát zvolením (23. října), leč oni (a dalších 25 nově zvolených senátorek a senátorů) ho vlastně skoro měsíc nemohli vykonávat. Podle opačné strany sporu je mandát senátora šestiletý, a u třetiny senátorů tedy končil až 13. listopadu, neboť druhé kolo senátních voleb proběhlo v roce 2004 12. a 13. 11. „Musíme rozlišovat mezi mandátem a výkonem mandátu. Aby mohl senátor převzít mandát, musí složit slib, a aby složil slib, musí dojít k ověření toho, zda byl platně, nebo neplatně zvolen, a získat osvědčení o zvolení. Dříve hlasovat nejde a nejde mandát ani vykonávat. Tím se zabrání tomu, že by zároveň mohli hlasovat senátoři končící i nově zvolení,“ uvedl pro server iDNES.cz ústavní právník Jan Kysela.

Obě argumentace mají svou logiku a opírají se o platnou legislativu. V realitě však vzniká závažný rozpor. Ten by ale nenastal, pokud by se dodržovala nepsaná pravidla slušnosti. A jedno ze základních nepsaných pravidel politické slušnosti praví, že instituce, jejíž funkční období (ve starém složení) končí, již nepřijímá žádná závažná rozhodnutí, byť by na to měla formální právo. Senát, jehož třetina na přelomu října a listopadu ještě neodrážela výsledek nedávný voleb, byl v té době přesně takovou institucí. Ti, kteří neobhajovali či neobhájili své křeslo, si už měli jenom vyklízet kanceláře a sekretariát měl naopak zařizovat vše potřebné pro nástup nových členů komory. A samozřejmě chystat rozlučkový večírek, v době škrtů jistě alespoň o pět procent levnější, než bývalo zvykem v blahobytnější minulosti.

Problém povolebního přechodného období, kdy 27 nově zvolených senátorů mandát má, ale nemůže ho vykonávat, zatímco jiná množina 27 členů horní komory mandát ještě platně drží (mezi oběma množinami existuje navíc jistý průnik těch, kteří křeslo ve volbách obhájili), tu prostě se vší pravděpodobností vyvstane po každých volbách. V zemi s vyspělou politickou kulturou by šlo o problém zcela virtuální, o námět pro opravdu čistě akademickou debatu na nějakém semináři z ústavního práva. U nás se stane předmětem soudních tahanic a nějaký chytrolín pak možná navrhne, aby se v tomto ohledu nějak zpřesnila ústava (či jiná právní norma).

Zpřesnění ústavy však může vyústit v Pyrrhovo vítězství, neboť účelová interpretace psaného práva patří do běžné pracovní výbavy nejen právníků, ale i politiků. Pěkně je to vidět i na volbách do pražského zastupitelstva. ODS se uchýlila k účelové manipulaci, dala si však pozor, aby dodržela literu zákona. Soud s tím pak nemohl nic dělat. V prostředí, kde neplatí jistá nepsaná „metapravidla“, lze totiž krásně páchat nepravosti i v souladu se zákonem, a čím jsou zákoníky obsáhlejší a podrobnější, tím více kliček a účelových výkladů umožňují.

Nelze si činit iluze, že by se opozice v obdobné situaci zachovala jinak než současná vládní koalice. Ale o to je to celé ještě horší. Čeští politici (i valná část veřejnosti) mají k pravidlům hry podobný vztah jako fanoušci fotbalu: pískne-li nám rozhodčí faul, je zbytečně přísný (či rovnou podplacený), zdržujemeli, jde o skvělý taktický manévr, kdežto zdržuje-li soupeř, projevuje pouze svůj mravní úpadek. A dáme-li gól rukou, byla to zaručeně „ruka Boží“.

I kdyby senátoři považovali vládní úsporný balík za posvátnou krávu, nemuseli by se kvůli tomu ještě chovat jako pověstné dojičky – poslankyně v komunistickém parlamentu.

LN, 15.11.2010

Autor je politolog