Ve středu nás čeká největší demonstrace sobectví za posledních 20 let. Světová krize (hypoteční, bankovní, hospodářská a veřejných financí) trvá již déle než dva roky a pochopitelně zasahuje i Českou republiku. Nezaměstnanost stoupla o čtvrtinu a ti, kterých se to osobně týká, zažívají obtížné časy. Těžko bychom ale mezi nimi hledali významné zastoupení státních zaměstnanců. Nebo snad někdo slyšel o jejich organizovaném a masivním propouštění?

Někdo ale o práci přijít musel. Kdo to asi byl? Byli to zaměstnanci z podnikatelské sféry. Lidé z malých i větších firem, kteří platí daně a pojištění, stejně jako jejich zaměstnavatelé. Tyto prostředky jsou pak použity na mzdy státních zaměstnanců. Někteří zaměstnanci z podnikatelské sféry ztrácejí práci, jiným nejsou vypláceny prémie a další variabilní, a tedy negarantované složky mzdy. Platí tak svoji daň světové krizi.

Očekávat, že by státní zaměstnaci projevili trochu pokory a byli solidární s těmi, z jejichž odvodů jsou placeni, a dočasným snížením mzdy převzali svůj podíl na potížích, by bylo velmi pošetilé. Český odborář má sice plnou hubu solidarity, ale chápe ji vždy pouze jednostranně, jako solidaritu těch druhých s ním a nikdy naopak. Že je to tak správně, mu v zájmu budování svého elektorátu, a tedy svého živobytí, podsunuli levicoví politici. Kdysi na to měli copyright komunisté, dnes převažují takzvaní sociální (sic!) demokraté. Solidarita, jak krásně to zní a jak nízké sobectví to většinou maskuje.

Ve středu nás čeká největší demonstrace pošetilosti za posledních 20 let. V roce 2009 pokleslo HDP v zemích EU vesměs jen o pár procent. Nedá se to porovnat s poklesem o desítky procent, až o 40%, za světové krize v třicátých letech minulého století. Prognóza je ale velmi špatná. Bankroty států jako Španělsko, jež jsou reálné a vlastně i správné, otřesou celou Evropou. Parazitování na budoucích generacích, zdá se, končí.

Před pár lety se socialistický premiér Zapatero v televizním vystoupení chlubil, co vše ještě udělá pro „spravedlivou distribuci bohatství“. Tvorba bohatství nebyla důležitá, byla tak nějak samozřejmá. Vždyť se na ně dalo vypůjčit. Tak tedy, José, do toho. V příštích měsících si potřebuješ vypůjčit stovky miliard eur a úrok vyrostl z dvou a půl procenta na pět. Bude to vzrušující distribuce, ale nepůjde o bohatství, to tedy jistě ne. Tuší český odborář, co se vlastně děje? Pochybuji.

O bláhovosti se říkává, že „v podpalubí Titanicu se tančí“. Ve středu se nebudou odboráři veselit, naopak, budou rozhořčení. V podpalubí Titanicu se protestuje proti přesolené polévce. Tak tedy úspěšnou reklamaci. Středeční rozhorlenci si solidaritu ostatních, ve smyslu shovívavého pochopení či přehlédnutí bláhového a egoistického chování, nakonec asi vlastně zasluhují.