Zpráva z tisku v květnu 2020:
Prezident Zdeněk Škromach se chystal otevřít tunel Blanka. Akce musela být odložena, protože ekoaktivisté zjistili, že uvnitř tunelu jsou vzácné plísně.

Vím naprosto přesně, co vás ve výše uvedené tiskové zprávě znepokojilo. Jenže to strašné není bohužel v té první části zprávy, ale v té druhé. Neuvěřitelně korupční projekt Blanka, spuštěný před lety jakýmsi Kolibříkem, původně protidrogovým expertem a korunním princem Václava Klause za tiché podpory vnuka Lubomíra Štrougala (Janoušek), polyká a bude zřejmě polykat další miliardy a miliardy. Nezanedbatelný podíl na pražských magistrátních aférách má zřejmě i další vnuk (Březina), jehož dědeček byl normalizátorem a velice odpudivým tajemníkem ÚV KSČ, který měl na starosti školství (Havlín).

Pokud jde o funkci budoucího prezidenta, rozhodně jím nebude Škromach, jakkoli on sám s tou myšlenkou koketuje. Bude jím (zatím dovedně skrývaný kandidát) další komunista v pořadí, Vladimír Dlouhý. Hospodářská komora, kterou vede, na tom pracuje na plné obrátky. Což si nikdo v této zemi jaksi ani neuvědomuje. Dědictví Prognostického ústavu bude mít ještě mnohá pokračování. A mnoho podob.

Média se dnes a denně věnují nejrůznějším selháním současného prezidenta. Já bych mu osobně ty jeho techtle či následující mechtle nevyčítal. Má na ně právo, konec konců nelze mu upřít, že cíleně využívá svoji sečtělost a jistý přirozený šarm, čímž se odlišuje od ostatních naprosto bezbarvých politiků (tedy od těch, kteří jsou v současné době u moci). Nepochopím například, o čem se v případném soukromí může bavit se Sobotkou.

Zlo spočívá v tom, že Zeman svým chováním položil jakousi džentlmenskou prezidentskou laťku tak nízko, že o prezidentské funkci mohou zcela vážně uvažovat i „škromachové“.

Prezident v naší společnosti již nemá (zaplať pámbu) zdaleka takovou pozici, jakou měli prezidenti komunističtí. Když se komunisté rozhodli, že se zbaví vlivného ministra Baráka, chtěl ho zatknout sám soudruh prezident Novotný. Pro jistotu se zeptal svého nejbližšího spolupracovníka (právníka) Lubomíra Štrougala, zda může Baráka zatknout. Štrougalova odpověď byla jednoznačná. Jsi prezident. Ty můžeš všechno. A tak Baráka zatkli a v jeho rodném Blansku uspořádali výstavu všeho, co Barák nakradl.

Tak tohle by u nás dnes asi nešlo. V tomto směru jsme na tom o mnohé lépe než stále připomínaný vysněný svět „Rudé Marty“ poslankyně Marty Semelové. I když i ten její svět, pokud šlo o prezidenty, nebyl bez chyb. Manželka Gottwaldova, Marta Gottwaldová (nechápu, jak ji a později i další prezidentské manželky někdo může označovat za „první dámy“, když toto označení patří tradičně do USA a nikoli k nám) po nástupu na Pražský hrad požadovala, aby ji personál oslovoval „milostpaní“, což pro bývalou prostitutku mohla být jakási rehabilitace. Jenže soudruzi sloužící na Hradě nemohli používat buržoazního jazyka.

Kléma to vyřešil brilantně. K obsluze „ první dámy“ se najímali zásadně bezpartijní soudruzi. Ti mohli Martu oslovovat „milostpaní“, aniž by to bylo v rozporu s jejich marxistickým a vědeckým světovým názorem.

Takže nebezpečí z funkce prezidentské u nás již nehrozí. Bohužel ani nehrozí hříšníkům. Těch je na Hradě bezpočet. Co tedy vyčítat Miloši Zemanovi?

No přece tu laťku.

Tak nizoučko položenou, že se na Hrad hlásí kdekdo.

Prezident Masaryk měl kdysi problém s agrárníkem, předsedou Senátu Karlem Práškem. Kradl a korumpoval. Problém byl v tom, že se na to přišlo.

Byla okolo toho roztodivná politická mela, avšak Masarykovi stačilo, že Práška nezařadil do seznamu pozvaných na prezidentský čaj dne 24. ledna 1924. Byl to takový zvyk prezidentův, scházet se počátkem roku s vládou a s parlamentními představiteli.

Nu, a vida. Pár dní poté, 14. února, Karlík Prášků podal demisi.

V té době měla prezidentská autorita ještě nějakou váhu. Víte, jak by to dopadlo dneska? Karel Prášek by, ač nepozván, přišel, a navíc ještě v mikině.

To je ta laťka a to je to spiknutí vnuků, kterých je v naší společnosti více, než si myslíte. Bohužel.