Považuji jeho názory za nebezpečné. Vrátil se z Evropské komise, kde podle regulí nesměl za naše peníze sloužit České republice. Chce kandidovat do Senátu, a proto bychom mu měli věnovat pozornost.

Rád si pravidelně čtu články a komentáře politiků. Jedním z takových byl také blog Vladimíra Špidly, který nabízím zde, s názvem Úcta k vlastním idejím je jednou z mocných zbraní ČSSD. Zabývá se v něm úvahami nad tím, proč jsou na tom čeští socialisté špatně a co dělat jinak. Některé z jeho názorů jsou podle mě tak nebezpečné, že považuji za nutnost na ně poukázat.

1) Tak předně mě zaujal jeho postoj k ekologistickým hnutím v České republice. „Za velkou chybu považuji podceňování ekologických hnutí, která jsme nezískali za spojence, ale naopak je do jisté míry eliminovali, což pravděpodobně vedlo k zásadnímu oslabení zelené pozice,“ píše Špidla. Zde se, na rozdíl od něj, domnívám, že odvedli skvělou práci, za kterou jim patří dík. Absence například zelených ve sněmovně a oslabení jejich pozice na politické moci České republice a jejím občanům jedině prospěje.

2) Za naprosté nepochopení principu demokracie pak považuji tyto jeho věty: „Musíme si uvědomit, že příliš nízká daňová kvóta znamená nebezpečí pro demokracii jako takovou. Demokracie je založena na principu kontroly moci ve všech jejích podobách. Pokud nebude veřejná moc disponovat dostatečným podílem HDP, tedy dostatečnou mocí, která je v něm skryta, nedokáže splnit svoji úlohu.“ To je přesný opak toho, co demokracie, a s ní ruku v ruce svoboda jedinců, na kterých musí být postavena, potřebuje. Síla demokracie je právě v tom, že lidé mají pro svou volbu a odpovědnost za ni maximálně otevřené mantinely a sami vládnou maximem peněz, které si vydělají. Představa Vladimíra Špidly hraničí s diktátem socialistického přerozdělování.

3) „Sociální demokracie zatím nedokázala dostatečně propracovat svou koncepci evropské integrace. Ideový vrchol evropského sociálně demokratického hnutí je spojen se socializací národního státu, zlatým obdobím, které vytváří jeho tradici, jsou 70. léta minulého století.“ Vážení, jestli tohle není jasný vzkaz o tom, kam se pod taktovkou socialistů máme vrátit, tak už vážně nevím. Špidla zároveň říká, že „bohužel ani velké evropské země nemají potřebnou mocenskou sílu, aby si udržely dostatečný vliv na rozvoj naší civilizace. Po mém soudu její nejvýznamnější produkt – evropský sociální model – závisí na efektivní evropské integraci.“ V kontextu předchozí citace je jeho názor poměrně čitelný. Vzorem jsou 70. léta minulého století (od roku 1975 byl prezidentem Gustáv Husák), cílem je socialismus, skrytý za nový pojem „sociální model“, a prostředkem k jeho dosažení je integrace v Evropské unii. Ne nadarmo je místopředsedou Strany evropských socialistů, kteří měli nedávno sjezd v Praze, kde liberalismus a principy demokracie pohřbívali každou druhou větou při projevech svých představitelů. (citace na ukázku jsem s nadsázkou uvedl již dříve zde)

Dýchl na mě závan starých časů. Když tvůrci filmu Good bye, Lenin! chtěli ironií poukázat na rozdíly v čase, netušili, jak realističtí budou. Když si navíc přečtu závěr Špidlova článku, kterým nabízí řešení neutěšeného stavu ČSSD, cituji (přečtěte si jí, prosím, opravdu pečlivě): „Úkolem ČSSD je překročit své úzké stranické hranice a obnovit široké sociálnědemokratické hnutí, pomyslnou řeku, jejíž pravý břeh tvoří levicoví liberálové a levý ekologická hnutí a hnutí radikální levice,“ pak nutně docházím k závěru, že ta stopka v letošních volbách zdaleka nestačila a že bude nutné na podzim ve volbách ještě pořádně přitvrdit.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora