Řítí se na nás sektorové daně, bude se zdražovat!

Ostrakizace silových odvětví, jíž jsme v posledních měsících svědky, není náhoda. Nejen že poměrně dobře koreluje s připravovanými změnami regulatorního prostředí v České republice, ale také s blížícími se podzimními volbami do poslanecké sněmovny. Vládní lídr ČSSD již avizoval, že pro své voliče nachystá volební bonbonek v podobě sektorové daně. Buďte si jisti, že vyjma již avizovaného bankovnictví zasáhne i další odvětví, například právě mediálně propíranou mobilní telefonii.

Sektorová daň je speciální forma zdanění, které se zaměřuje jen na konkrétní odvětví. Jednoho dne se probudíte, ukážete prstem na vybrané firmy (bankovnictví, pojišťovnictví, energetika, vodárenství, telekomunikace...), a řeknete si: „Vám se nějak moc daří. Vy jste nějak moc bohatí. Že vy máte nadměrné zisky? Budete platit speciální přirážku k dani z příjmů.“ A je to hotové.

Co na tom, že definice „nadměrného zisku“ stojí na hliněných nohách. Co na tom, že firmy podnikají v mezích zákona. Co na tom, že podnikatelé respektují regulaci, kterou vymyslel a schválil státní aparát, který je nyní nejhlasitějším kritikem. Co na tom, že když na problémy v regulaci poukazují sami podnikatelé z daných sektorů, nikdo je nebere vážně – kdo by jim přeci věřil? Je to začarovaný kruh.

A sektorová daň je mylně nabízena jako cesta z tohoto kruhu, která zajistí, že bohaté korporace budou o trochu chudší a jejich zisk „nezmizí“ u akcionářů, nedej Bože v zahraničí, ale bude využit politiky a úředníky pro bohulibé účely. Je to nesmysl.

Sektorové zdanění totiž má v praxi dva efekty: transfer daňového břemena na zákazníky, kterým se zdraží poskytovaná služba, a také bobtnání státního aparátu, který na výběr, kontrolu a využívání nových příjmů do státního rozpočtu potřebuje větší aparát.

A to se samozřejmě politikům i úředníkům líbí. Proto berou odvětví jedno po druhém a po útocích na banky, kterých jsme byli svědky před několika lety, se momentálně v hledáčku veřejné kritiky „nadměrných zisků“ objevují mobilní operátoři. Ministerstvo průmyslu a obchodu bohužel skočilo na připravenou udičku mediální kritiky operátorů, což tlak na celé odvětví ještě více zintenzivnilo. Téma bychom měli, veřejného nepřítele taky, volby jsou za rohem. Lepší podhoubí pro sektorovou daň by si snad politici ani nemohli přát.

Vadí mi tato chyba v uvažování reprezentantů z řad politických špiček. Ano, velmi mi vadí. Zisk totiž není nic nemravného. Naopak. Snaha generovat zisk je tím, co již od nepaměti posunuje lidstvo dále. A jak pravil Ludwig von Mises, velikán boje za ekonomickou svobodu,[1] jakákoliv snaha eliminovat zisk, bez ohledu na použité metody, přemění fungující společnost v neuspořádaný zmatek. Než začneme regulovat zisky, zamysleme se nad jedinou účinnou metodou k tomu, jak v odvětví nastolit kvalitní a dostupné služby – konkurence. Pokud v odvětví nefunguje konkurenční prostředí, byť by se jednalo jen o potenciální konkurenci, interakce mezi nabídkou a poptávkou bude vždy záviset na jednání regulátora. A ten je, bohužel, vždy o krok pozadu.

Autor je vysokoškolský pedagog a ředitel Liberálního institutu

[1]“The elimination of profit, whatever methods may be resorted to for its execution, must transform society into a senseless jumble.”