Když v nedělních Otázkách Václava Moravce napadl Vladimír Železný podnikatelské aktivity libereckého lídra zelených Petra Pávka, bylo vidět, že do té doby vyrovnaně působící Martin Bursík zneklidněl. Jeho odpověď, že nejde o střet, ale soulad zájmů by mohla směle aspirovat na ocenění Předvolební perla. Je škoda, že taková cena nebyla vyhlášena. Česká média nevěnovala této nahrávce na smeč téměř žádnou pozornost, proto si dovolím krátký komentář.

Petr Pávek se nechvalně proslavil výstavbou větrníků v Jindřichovicích pod Smrkem. Za dvě větrné turbíny obec zaplatila 9,3 milionu korun. Státní fond životního prostředí obci na projekt daroval 27,9 milionu a 24,8 milionu korun výhodně půjčil. Celková cena se vyšplhala na 62 milionů. Odborníci na výstavbu větrných elektráren tehdy poukazovali na to, že i při zapojení nejbujnější fantazie si nedokážou představit, že by cena podobné elektrárny mohla překonat sumu 50 milionů. Důkazem je i to, že v rakouském Windhaagu nedaleko českých hranic stály dvě výkonnější turbíny v přepočtu o deset milionů korun méně. Do čí kapsy putoval rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou jindřichovických větrníků, se už dnes můžeme jen dohadovat, protože jak jindřichovická radnice, tak generální dodavatel odmítly přes několikeré výzvy podrobný rozpočet stavby zveřejnit. Faktem je, že generálním dodavatelem byla Agentura mikroregionálního rozvoje, jejímž ředitelem je shodou okolností Petr Pávek a provozovatelem elektrárny je firma RESEC, jejímž spolumajitelem je shodou okolností také Petr Pávek. Méně už se ví, že například v rámci programu Výzkum a vývoj finančně podporovaný z veřejných prostředků ČR získala firma RESEC 4 miliony korun na projekt Výzkum vhodnosti lokalit v ČR z hlediska zásob větrné energie. Petr Pávek je bezesporu schopným podnikatelem a ukazuje se, že především schopným „dojičem“ veřejných rozpočtů.

Vraťme se ale k v úvodu zmiňované otázce střetu či souladu zájmů. Poprvé se Pávek začal otevřeně angažovat v politice podpory obnovitelných zdrojů v době, kdy byl předsedou České společnosti pro větrnou energii (ČSVE). Ze zápisu zasedání předsednictva ČSVE můžeme zjistit, že toto původně zájmové sdružení investovalo do přípravy zákona na podporu výroby elektřiny v obnovitelných zdrojích půl milionu korun, kterými disponovalo „díky několika uvědomělým členům“. Ze zápisu se už bohužel nedovíme, o které uvědomělé členy šlo. Můžeme se tak dohadovat, zda to nebyly peníze získané z veřejných zdrojů v rámci neprůhledných akcí zmíněných v předcházejícím odstavci. Vzniká podezření, že se nám ono pomyslné finanční kolečko uzavírá: získám miliony na neprůhledné projekty, část z nich může jít do vlastní kapsy a část na podporu zákona, který mé podnikatelské aktivity bude ještě více podporovat – jak prosté a jak geniální. To, že Pávek odmítá zveřejnit rozpočet stavby jindřichovických větrníků, jen podobným spekulacím nahrává. Vladimír Železný si dal tu práci (ona to zas taková práce není) a zjistil si v obchodním rejstříku, ve kterých firmách Pávek figuruje. Je to skutečně zajímavé počtení a zdá se, že se Pávek řídí heslem „čím větší zmatek, tím těžší kontrola“. Posuďte sami: Pávek je ředitelem příspěvkové organizace Agentura mikroregionálního rozvoje (inženýrská činnost v investiční výstavbě a činnost technických poradců v oblasti obnovitelných zdrojů energie), společníkem v již zmiňované firmě RESEC, jednatelem poradenské firmy P.F. Consulting, předsedou dozorčí rady společnosti CRANBERRY WINDMILLS CZ (činnost technických poradců v oblasti obnovitelných zdrojů energie) a předsedou Nadace Petra Pavla Pávka, která má v popisu své činnosti podporu projektů a činností organizací pracujících v oblasti ekologie a alternativních zdrojů energie. A aby to nebylo tak jednoduché, můžeme dále zjistit, že firma RESEC vlastní podíl ve společnosti P.F. Consulting spolu s německou firmou Raiffeisenwindpark Lünne Verwaltungs, která je pro změnu spolupodílníkem v další české „větrné“ firmě ALFA WIND. Co k tomu dodat?

Jestli skutečnost, že člověk, který působí v několika firmách zaměřených na alternativní zdroje energií, který navíc předsedoval v učené společnosti lobbující ve prospěch zákona na podporu výroby elektřiny v obnovitelných zdrojích a jehož firma z veřejných peněz prováděla průzkum lokalit pro výstavbu větrných elektráren a v současnosti větrníky provozuje, kandiduje jako krajský lídr strany, těžištěm jejíhož volebního programu je státní podpora obnovitelných zdrojů na úkor klasických, není podle Martina Bursíka střetem zájmů, pak už nevím, co by jím mělo být. Úvodní odstavec kapitoly Občanská společnost z volebního programu Strany zelených na mě potom působí jako ironie nejtěžšího kalibru: „Strana zelených odmítá takovou politiku, která je pouhou samoúčelnou snahou zajistit si co největší moc a zisky pro politické strany a s nimi spřízněné ekonomické subjekty.“