Už před třemi roky uvedla BIS o jejich množství u nás poprvé čísla. Ze 60 diplomatů a 93 úředníků, techniků a dalšího technického personálu ruské ambasády a konzulátů tvoří 40–50 procent důstojníci civilní rozvědky SVR a vojenské GRU. Další vyzvědači u nás pracují jako novináři, což je tradiční krytí, anebo jako pracovníci různých firem, často nadnárodních, u kterých není jasný majitel, což je v Moskvě nový trend. Globalizovaný svět není bohužel čitelný.

Špioni na celém světě se snaží získávat na cizím území informace politické, ekonomické a vojenské. Rusové považovali od konce devadesátých let za stěžejní údaje ekonomické a vojensko-průmyslové, hlavně patenty a vynálezy ze zbrojní oblasti. Nyní, kdy ruský medvěd vystrčil v Gruzii drápy a jasně ohlásil, že chce znovu vládnout v takzvaném blízkém zahraničí, tedy v teritoriích, které Moskvě za sovětské vlády patřily, opět stoupá význam zpráv z politického zákulisí.

BIS nyní poprvé zdůraznila, že ruští vyzvědači se snaží ovlivnit veřejné mínění a vyvolat odpor proti vybudování americké radarové základny v Brdech. O této vlivové aktivitě Moskvy nikdo nepochybuje od okamžiku, kdy se o tom začalo mluvit. Existuje důvodné podezření, že právě občanskou iniciativu Ne základnám podporují ruské tajné služby. Jistě, její členové to neustále popírají, ale to nic neznamená – o pozadí některých lidí a firem, které je podporují, či dalších prostředníků vůbec nemusí vědět.

Je docela dobře možné, že Rusko chce získat pomocí svých agentů zásadní vliv i v České republice a v dalších státech, které dřív patřily do sovětského mocenského bloku. Našim zpravodajcům se to jeví jako součást širší zpravodajské hry, která má rozeštvat Evropskou unii a Spojené státy. To je opět zcela nová klíčová informace BIS. A hlavně šokující. Přitom jsem přesvědčen o tom, že si naši zpravodajci tohle zjištění ověřili u dalších západních kolegů – že je to tedy shodný poznatek tajných služeb většiny států NATO.

Pravda, kdyby se takový průlom Rusům podařil, ve Strakově akademii by určitě neseděla vláda podléhající okamžitým telefonickým příkazům z Kremlu jako do listopadu 1989. Ale mohl by tam být kabinet socialisticko-komunistický provázaný s Putinem a jeho kamarilou přátelskými a ekonomickými vazbami. A pak by to vyšlo prakticky nastejno. Stačilo by, kdyby socialisticko-komunistická většina v parlamentu začala pomaloučku omezovat základní práva občanů a vláda se stahovala ze struktur NATO s odůvodněním, že to vadí Moskvě. Kdy a jak by přišel nový listopad, to je ve hvězdách.

Určitá závislost Evropy na Moskvě existuje dávno – jsme závislí při dodávkách energetických surovin. Třebaže se mluví o tom, že by se měla tato pupeční šňůra omezovat, je to záležitost dlouhodobá. Ovšem hlavně by se neměla rozšiřovat, byť to není jednoduché – mnohé nadnárodní firmy své skutečné majitele zastírají. A třeba Němci si tuhle provázanost ještě rozšiřují a upevňují – ve jménu kšeftu.

Pro nás teď bude důležité, aby při privatizaci strategicky důležitých podniků, jako jsou třeba pražské letiště, ČEZ a další, dbala vláda na doporučení tajných služeb. To se bohužel v nedávné minulosti nedělo, takže některé významné firmy už ruští majitelé ovládli – a prakticky neexistuje způsob, jak je odtud vystrnadit.

Situace není jednoduchá a bude možná stále složitější.

Otištěno ve zkrácení v MfD 26. 9. 2008

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz