aneb Rozmarné léto 06

Nejen ústavní posty, ale vliv na správu věcí veřejných – tak by se dal shrnout postoj ČSSD po volbách roku 2006. Vývoj jednání o koaliční vládě ODS, KDU-ČSL a Strany zelených poukazuje na to, že poměr 100 ku 100 zřejmě ke stabilní trojkoalici nepovede. Šéf ODS Mirek Topolánek si, alespoň podle jeho posledních prohlášení soudě, realitu uvědomuje. A ČSSD avizuje: „Budeme jednat jen s ODS!“

Pracně dojednaná koalice tak může ostrouhat. A s ní ostrouhají jak lidovci, tak zelení. ČSSD se svými dvaatřiceti procenty zisku brání opozičním lavicím, co to dá. Topolánek nemá příliš nadějné vyhlídky. Velkou koalici zásadně odmítal už před volbami, menšinová vláda ODS by měla vládnutí věru komplikované. Babo raď, co teď!

Největším paradoxem letošních sněmovních voleb není jen ona vyrovnaná pozice levice-pravice ve sněmovně. Paradoxem je, že historicky největší volební výsledek ODS dosáhla za Topolánka a historicky největší výsledek dosáhla ČSSD za Paroubka. Přitom oba předsedové patřili celá 90. léta ke druhé, možná třetí garnituře dvou nejvýznamnějších politických stran. Oba jsou produkty nového tisíciletí.

Oba jsou více pragmatici než ideologové, od obou očekávají jejich straníci i jejich voliči podobný cíl. Topolánek by měl po dvou volebních obdobích vyvést ODS z opozice, Paroubek by neměl dopustit odchod ČSSD do absolutní opozice. Tak si to jistě přeje bez mála 68 procent voličů ČR. Bez dohody mezi ODS a ČSSD se ale vůle voličů nenaplní. To už je zřejmé od sobotního večera 3. června. Respektive bez dohody mezi Topolánkem a Paroubkem, protože právě oni jsou lídry.

Přitom pro oba by byl neúspěch začátkem konce. To, že by Topolánek či Paroubek volební zisky nezúročili určitým podílem na moci, by jim jistě delegáti vrcholných srocení stran spočítali. Ani jeden z nich totiž není v roli čestných předsedů Klause a Zemana. Pro ně by ani poslední starosta ODS či ČSSD v Horní-Dolní krev necedil jako pro stranické ikony občanských a sociálních demokratů blahé paměti.

Oba si ale, věřme, svou pozici uvědomují. Proto se jejich vzájemné výroky zmírňují a společná jednání přibývají. Topolánek i Paroubek jsou nyní „nesestřelitelní“, stačí ale jeden chybný krok a všechno může být úplně jinak. Oba ale mají ve složité povolební konstelaci docela dobrý záchytný bod v prezidentu republiky. Topolánek proto, že prezident je přes svůj respekt k volebním výsledkům člověkem pravicové orientace, Paroubek proto, že prezident je přes svou pravicovou orientaci člověkem, který ctí výsledky voleb.

Občané tedy mají na začátku léta letošního rozmarného roku kromě fotbalu další adrenalinovou podívanou na to, jak dva vrcholní politici zvládnou hru nervů, ambicí a intelektu. Nebýt to hra o novou českou vládu, byla by to docela fajn zábava, soudím.

(Psáno pro Česká média)