"Zatímco role katolické církve v době války není vyjasněná, řada sociálních demokratů za svoje postoje v době nacistické okupace položila život."

Tuto perlu pronesl na tiskové konferenci k odmítnutí církevních restitucí Lubomír Zaorálek.

Pan Zaorálek se tímto svým výrokem zachoval sprostě. Ne svým postojem k církevním restitucím, ale tím, komu všemu se svým prohlášením vykálel na hlavu.

Ano, papež Pius XII. nějak zásadně veřejně proti holocaustu nevystupoval, nezaujal vůči nacismu odmítavý postoj. Na straně druhé má díky výzvě duchovním zásluhu na záchraně několika set tisíc Židů v Itálii. Například Židé z Říma díky církvi v naprosté většině unikli deportaci do koncentračních táborů.

Připomeňme si, že za dob nacismu byla snaha vykořenit katolickou církev a nahradit ji jakousi obdobou pohanství.

Připomeňme si také, že v koncentračních táborech měli lidé uvěznění z náboženských důvodů své vlastní označení, fialový trojúhelník. A nešlo zdaleka jen o svědky Jehovovy nebo sektáře. Byli v táborech pro svou víru často šikanováni a ponižováni.

Připomeňme si také, že tisíce duchovních prošlo koncentračními tábory za to, že ve svých kázáních brojili proti nacismu, že ukrývali Židy, že falšovali křestní listy, aby zachránili lidský život. Z protektorátu skončilo v koncentrácích zhruba pět stovek duchovních. Z nich šedesát jich v koncentráku zemřelo.

Připomeňme si také tisíce židovských dětí, které unikly smrti díky možnosti schovat se v katolických klášterech. Další tisíce dětí byly, díky katolickým duchovním poukrývány mezi farníky.

A koneckonců, připomeňme si i poválečné události. Například duchovní, kteří skončili v bolševických kriminálech, kde za svoji víru zaplatili nejen dlouholetým žalářováním a prací na uranu, ale mnoho z nich i životem. Připomeňme si i to, jak se bolševický režim choval k církvi jako celku. Připomeňme si zplanýrované kostely a kláštery, perzekuci lidí, kteří chodili do kostela.

Pan Zaorálek vyzdvihuje utrpení sociálních demokratů za protektorátu. Zkusme tedy použít jeho vlastní logiku a vzpomenout si, s jakou loajalitou obyčejný český člověk, mnohdy předválečný člen či volič sociální demokracie, pracoval pro blaho Říše. Což pochopitelně nijak nesnižuje utrpení, které se mnoha sociálním demokratům dostalo. Stínový ministr zahraničí ČSSD se rád zaštiťuje odbory, proto si připomeňme Národní odborovou ústřednu zaměstnaneckou, která nabádala dělníky k ještě většímu úsilí. A ve finále třeba i to, kolik bratrů ze sociální demokracie nadšeně konvertovalo ke komunismu v době, kdy představitelé církve dolovali uran.

Prohlášení pana Zaorálka není nic jiného, než sprostota, kterou sám sebe deklasoval z politika na naprostého ubožáka. Naštěstí nejsem věřící, a tak nemám v popisu práce komukoliv odpouštět.