Vzhledem k tomu, že voličské chování více ovlivňuje mediální obraz politických stran než jejich konkrétní program, dá se již dnes říct, že pokud Česká strana sociálně demokratická v říjnových volbách uspěje, bude to jen navzdory snahám jejích známých členů.

Nejprve jsme byli svědky rozdílných názorů na to, zda dát či nedat důvěru loutkové vládě Jiřího Rusnoka. Potom jsme zaznamenali snahy ukázat, že předseda Sobotka nemá partaj plně pod kontrolou. To když jej ústřední výkonný výbor ČSSD stvrdil jako kandidáta na premiéra jen nevýraznou většinou.

Další ranou byla zpráva šéfa hnutí ANO Andreje Babiše o setkání čelných sociálních demokratů Michala Haška a Jeronýma Tejce s místopředsedou Strany práv občanů a poradcem prezidenta Zemana Martinem Nejedlým. Obratem jsme sice slyšeli, že šlo o náhodné setkání, ale kdo zná Malou Stranu, a ví, že luxusní hotel Augustin je zašitý a kolem něj se jen tak na špacír nechodí, myslí si své. Zvlášť když už měsíce slýcháme o nadstandardních vztazích části sociální demokracie s Hradem a hradními apoštoly v SPOZ.

Bude nyní úkolem sociálních demokratů samotných rozptýlit dojem, že jsou mezi nimi tací, co spolu soutěží o přízeň Miloše Zemana bez ohledu na zájmy strany jako takové. V opačném případě budou hnát vodu na mlýn místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, který se rozhodl svoje politické hříchy překrýt strašením jakousi "zemanizací", ne-li přímo bolševizací Lidového domu.

Pod palbou se ocitl i Bohuslav Sobotka, jemuž Babišův list Mladá fronta Dnes opakovaně připomněl důvěrné vztahy s právníkem Radkem Pokorným a připodobnil je k dřívějším vazbám politiků na podnikatele či lobbisty, které skončily nevábnými skandály.

A aby bylo vidět, že nejen nahoře se to mele, ocitla se ČSSD ve smršti žalob svých členů či bývalých členů, které se týkají ať už skládání kandidátních listin, nebo vypoklonkování ze strany samotné. Většina z nich přitom působí koordinovaně a spojuje je jména právníka a někdejšího sociálního demokrata Pavla Němce. Zvláštní kategorií je pak boj ostravského primátora Petra Kajnara, který je paradoxně i předsedou krajské organizace ČSSD. Poté, co jej ostravští kolegové nepostavili na kandidátku, vzpomněl si, že v partaji panují nedemokratické poměry, najal si advokáta Tomáše Sokola a obrátil se na soud. Nejprve s předběžným opatřením na zmrazení kandidátky, které soud odmítl, a nyní již regulární žalobou. Naději na úspěch má mizivou, o poprask se ale postará. Zajímavé přitom je, že jde o politika, jenž dosud neměl potřebu Sobotkovi podrážet nohy.

Voliči se mohou chlácholit tím, že bitvy uvnitř oranžového tábora se nevedou o program. Ať už bude reprezentovat stranu ten či onen, na kroky ČSSD v parlamentu či vládě to mít vliv nebude. Všechno ostatní jsou ale už smutné zprávy.

Procházíme krizí politického a stranického systému. Jako houby po dešti se rodí nové subjekty, které se spoléhají na to, že jim postačí tvářit se, že jsou jiné a nezkažené. Až dosud byla výhodou větších stran vnitřní stabilita. Dnes tímto dojmem nepůsobí ani sociální demokracie, ani ODS. Ukazuje se, že ve srovnání s civilizovaným světem nepříliš početná členská základna cítí větší loajalitu k jednotlivcům hýbajícím okresními, krajskými či celostátními strukturami než k poselství, jež od stran očekává vnější prostředí. Řešit by to šlo jednak přísným potíráním mrtvých a nájemných duší, jednak masivním náborem idealistických členů, zejména z řad mladé generace. To ale zatím bohužel zní jen jako hudba vzdálené budoucnosti.