Podpořit či nepodpořit? Česká strana sociálně demokratická je vystavena v případě vyjádření důvěry či nedůvěry Rusnokově vládě velkému dilematu, které štěpí jak stranu samotnou, tak i vztahy mezi ní a potenciálními spojenci. O svůj politický osud možná hraje i Bohuslav Sobotka, který měl před prezidentskou volbou nakročeno k velkému vítězství. To sice ještě není ztraceno, ale tandem Zeman – Rusnok mu ho může značně zkomplikovat.

V případě, že ČSSD Rusnokovu vládu nepodpoří, pokazí si do konce volebního období vztahy s Milošem Zemanem. Ten se umí pohybovat velmi razantně v ústavních mantinelech a opovržlivě se vyjadřuje o dosavadních ústavních zvyklostech. Ukazuje, že prezident v českém politickém systému nemusí být tak slabý, za jakého byl doposud v politologických a státovědeckých učebnicích pokládán. A v případě, že by z dalších voleb vyšla ČSSD slabší, než doposud ukazovaly její preference, mohl by si s ní vyřídit účty, resp. alespoň se Sobotkovým vedením.

Nepodpořením vlády si ČSSD odradí část svých voličů z řad nespokojených lidí, kteří nyní cítí zadostiučinění, že "Nečasova a Kalouskova parta šla od válu". Hlavními hybateli loňských masových protivládních protestů nebylo Sobotkovo vedení ČSSD, "moderní" Dienstbierovská levice či iniciativy typu Proalt, ale hlavní odborové centrály. Ty se nyní postavily za Rusnoka a v zásadě vzaly vítr z plachet všem před nimi jmenovaným skupinám. Pro ně by byl příznivý spíše vznik vlády staré koalice, třeba i pod vedením Miroslavy Němcové. Vůči ní by se mohly i nadále profilovat Sobotka, Dienstbier či "novolevicoví" radikálové. Ale Zemanovci jim snadno vezmou vítr z plachet.

Pro ČSSD i pro ostatní strany přišla stávající krize v nevhodnou dobu i z hlediska plánů na volební kampaň. Strany ve svých rozpočtech počítaly s penězi, které jim ještě v roce 2014 měly přijít za hlasy a křesla, které získaly v roce 2010. Vzít si úvěr může být riskantní, protože rozčarované voličstvo se nečekaně může přesunout k novým populistickým subjektům a peníze pak nebude z čeho vracet. Když bude jasné, co bude na účtu, tak se dá finančně naplánovat i volební strategie. A tuto snahu pak budou zakrývat politickými eskapádami a změnami postojů či faktickým nebo hraných rozštěpením. Ať už s podporou Rusnoka nebo bez ní, možná se přece jen dočkáme voleb v řádném termínu.