Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR v článku 31 říká, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči. V době, kdy se v Poslanecké sněmovně rozhoduje o zákonu o neziskových nemocnicích, který dramaticky zasáhne do systému zdravotní péče, je dobré si připomenout tato slova, která stručně a jasně vyjadřují, jak má tento systém vypadat. Ano, Listina nehovoří o právní podobě zdravotnických zařízení, ale o systému pojištění, na jehož základě je péče zajištěna. Pro pacienta je přeci nejdůležitější, že jeho péči hradí příslušná pojišťovna, která rovněž kontroluje kvalitu a dostupnost péče. To je pro něj jistota, kterou mu zajišťuje ústavní systém. To, zda nemocnice, která mu péči poskytuje, je příspěvková organizace, akciová či nezisková společnost, je vcelku jedno, dokud splňuje příslušné parametry. Právní podoba nemocnice by měla být naprosto věcí vlastníka, který sám nejlépe umí rozhodnout, co je nejefektivnější.

Přeměna nemocnic, které vlastní kraje, z formy příspěvkové organizace na akciové společnosti, je přesně tento případ. Příspěvková organizace je forma, která se hodí spíše pro instituce jako jsou školy či kulturní zařízení a nikoli nemocnice, které mají velké obraty, nakupují drahé léky a přístroje a obvykle mají velký počet zaměstnanců v odborných i dělnických profesích. Kraje se k tomuto kroku rozhodly po zralém ekonomickém uvážení, vypracovaly na toto téma mnoho odborných studií a celý proces odpovědně připravily. Akciová společnost má na rozdíl od příspěvkové organizace přesně definovaná pravidla ekonomického fungování a o tom, jak se použije případný zisk, rozhoduje jenom majitel. Je naprosto nepředstavitelné, že by se kraje snažily použít zisk do jiných oblastí než zpět do samotných nemocnic.

Poté, co socialisté a komunisté prohráli na celé čáře krajské volby a nemají ani jednoho hejtmana, zahájila socialisticko-komunistická koalice v Poslanecké sněmovně tah proti tomuto procesu nejprve různými amatérsky připravenými legislativními úpravami zakazujícími „převádění“ nemocnic na akciové společnosti. Všichni, včetně autorů těchto úprav, očekávají, že skončí u Ústavního soudu, neboť zcela jasně porušují Ústavou zakotvený princip územní samosprávy. To ještě však není nic proti nyní projednávanému zákonu o neziskových nemocničních zařízeních, který ministr zdravotnictví tak vehementně prosazuje, ačkoli podobný princip ještě jako prezident lékařské komory silně kritizoval.

Zde už nejde o „zákaz převodu“ několika krajských nemocnic, jde o bezprecedentní zásah do systému poskytování zdravotní péče faktickým upřednostněním jedné skupiny nemocnic výměnou za významné posílení role státu a lékařské komory při jejich řízení. Ostatní zdravotnická zařízení jsou fakticky odříznuta od systému veřejného zdravotního pojištění, což představuje jejich likvidaci. Náš zdravotní systém se tak vrátí zpět od pluralitního modelu k socialistickému monopolu se všemi známými důsledky. Za krátkou dobu se čekací doby na náročné operace významně prodlouží a přístup k drahým lékům bude opět otázkou protekce či úplatků.

Úspory v systému veřejného zdravotnictví spočívají v částečné spoluúčasti pacienta na méně závažné léčbě (slovenský příklad ukazuje, že i malé částky působí obdivuhodně účinně). Nově vznikající koalice ČSSD a KSČM však nechce populisticky připustit ani pár desetikorun za návštěvu lékaře a raději zestátněním celého systému ohrozí kvalitní péči pro nejvíce komplikované pacienty. Vzhledem k tomu, že má ve Sněmovně dost hlasů na prosazení navrhovaného zákona, je to pro tyto pacienty velmi špatná zpráva.

19.12.05