Mirek Topolánek ustál další krizi v řízení ODS. I po jednání grémia a výzvách významných členů grémia, zejména předsedy senátu Přemysla Sobotky, zůstává na kandidátce ODS i ve funkci předsedy. Zdá se mi, že tentokrát byla pozice Topolánka nejvíce zeslabena. Svou loajalitu mu totiž vypověděl jeho „autor“, již výše jmenovaný Sobotka. Bylo to zejména jeho zásluhou, že se Topolánek ze zcela neznámého senátora dostal na vrchol ODS. Jak se zdá, ani ztráta „šému“ od jeho „otce“ ale Topolánka nezastavila. To na druhou stranu znamená, že vliv Sobotky ve vrcholném vedení ODS klesl. ODS by, pokud by vrcholné vedení ODS svého předsedu skutečně odstřelilo tak, jak si Sobotka přál, byla zřejmě jedinou stranou, která by uvěřila na to, že svržení šéfa před volbami jí může vyhrát volby.

Čekají nás teď jednak dozvuky aféry odstartované krádeží (jak se to nyní podle informací z časopisu LUI jeví) nahrávky neformálního rozhovoru s Topolánkem a horká fáze předvolební kampaně. ČSSD, která v rámci své negativní kampaně zesměšňuje Topolánka, jak jen může, musí být nakonec ráda, že Topolánek zůstává včele ODS. Stovky plakátů posmívající se Topolánkovi by totiž jinak mohla hodit do kanálu.

Při dvanáctihodinovém jednání grémia ODS jsem občas prolétl weby a opět mne jeden nezklamal. Jistý „vlivný“ člen ODS Lidovkám údajně oznámil, že to Topolánek zabalil a složí funkce. To posléze Topolánek vyvrátil a Lidovky zatroubily k ústupu. Velmi trefně popsal situaci po Sobotkově výzvě Aston v úvodníku I ty, Sobotko... Ať už by Topolánek zůstal nebo byl „odstřelen“, nic zásadního by to neznamenalo. Dodávám, že tím, že přežil svou avizovanou politickou smrt, ukazuje svou odolnost. Tolik kritizované buranství Topolánka vyplývá často z jeho ochoty diskutovat o věcech, kterým ne zcela rozumí. Hlavně je ale jeho význačným povahovým rysem. Zdá se totiž, že jeho odolnost je založena zejména na tom, že si nepřipouští střepy, které jako pověstný „slon v porcelánu“ nadělá. Rozhodně ale není srabem, Topolánek by asi použil slovo posera, který se zalekne názorů zaštítěných autoritami, ať už prezidenta či předsedy Senátu.

ODS po Klausovi potřebovala změnu a Topolánek jí tuto změnu nabídl. Souhrou okolností pak pod Topolánkem kráčela od vítězství k vítězství. Až volby do krajů v roce 2008 ukázaly, že se „efekt Topolánek“ vyčerpal a že bude vůči Paroubkově ČSSD nutné použít jinou strategii. Právě strach z porážky je hlavním motorem těch, co Topolánka permanentně kritizují. Přitom pro jejich úspěch by stačilo vlastně velmi málo - nabídnout životaschopnou alternativu Topolánka. Protože se takový člověk dosud nenašel, i proto zůstává včele ODS Topolánek. Inu, i zde můžeme parafrázovat, že „každá strana si zaslouží takového vůdce, jakého má“. A to platí odleva doprava.