Uzavření koaliční smlouvy a dohoda ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL na obsazení ministerských postů je druhou výraznou povolební výhrou Bohuslava Sobotky. Zatímco nevýrazné vítězství ve volbách se jevilo na první pohled spíše vítězstvím Pyrrhovým, eliminace mocenských ambicí Haškova křídla a klidný a poměrně rychlý proces sestavení vlády se řadí na dosavadní piedestal Sobotkovy kariéry.

Zajímavou informací je ta, že mnoho potenciálních kandidátů nabízené ministerské funkce odmítlo, což svědčí o nezájmu o vrcholné politické funkce u ekonomické a správní elity v ČR. Zde je snad pro Sobotku jediný nevýhodný prvek vyplývající z porážky Haškovců, protože v jejich řadách bylo několik lidí, kteří se na převzetí konkrétních ministerských postů dlouhodobě připravovali.

ČSSD a koaliční partneři nakonec představili již poměrně očekávanou sestavu, kde zásadní kontroverzní jména byla známa a mediálně propírána již v průběhu několikatýdenního sestavování vlády. Některé problémy se v zásadě podařilo v těchto diskusích "rozmělnit" - Andrej Babiš a jeho vztah k lustračnímu osvědčení, rozdílné názory na efektivitu nákupů Stanislava Němečka v jeho předchozím nemocničním působení či údajná "militární nezkušenost" Martina Stropnického jsou sice věci, které jsou a budou kritizovány protivníky nové vlády, ale za stávající situace nemají přímý vliv na její koherenci a podporu ve Sněmovně a možná již ani u prezidenta Zemana.

Předseda ČSSD i nové vlády uspěl i v koaličním vyjednávání o zřízení funkce ministra pro lidská práva. Její navržené obsazení Jiřím Diestbierem mu zajistilo podporu "levého křídla" ČSSD a spřízněných struktur a iniciativ, což vyvažuje (či spíše převažuje) negativní názory environmentalistické scény vůči navrhovanému ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi.

Sobotka je nyní připraven na potenciální střet s prezidentem Zemanem, kterému se nemusí některá navržená jména zamlouvat. Ani dlouhodobý spor o jmenování vlády, který navíc není nevyhnutelný, však Sobotku nemůže za současné konstelace výrazněji oslabit. Ohrožení jeho pozice je v několikaměsíční perspektivě zakotveno spíše než ve jménech ministrů v "protestním étosu" vůči minulým vládám, který časem vyprchá, a ve slibech v koaliční smlouvě. Ty se zřejmě přenesou i do vládního prohlášení a následně budou stávající podporovatelé nové vlády vyžadovat jejich plnění a kritici budou očekávat, že se to nepodaří.