Ve volbách to bude těžší a ještě těžší po nich

Svým způsobem mohla ČSSD za svůj víkendový 39. stranický sjezd ušetřit. Stačilo, aby dosavadní předseda a premiér Bohuslav Sobotka si sám vybral své vedení a určil mu programové priority.

Většina delegátů respektovala taktiku, že něco přes půlrok před volbami by bylo velmi riskantní přepřáhnout, zaexperimentovat nebo hledat nové tváře a myšlenky. Sobotka v zásadě úspěšně dovedl stranu do vlády, křesla premiéra, a ač považován za necharismatického politika podobného robotovi, obratně manévroval a ustál útoky svých oponentů.

Ti se stáhli a nechali Sobotkovi prostor. Ale nezmizeli a dali o sobě vědět kandidaturou Jeronýma Tejce do funkce prvního místopředsedy, kde získal přes třetinu delegátů. I proti samotnému Sobotkovi, ač byl na předsedu kandidátem jediným, hlasovala o něco menší třetina. To není málo.

Předseda Sobotka to přesto považuje za silný mandát a ani jinak nemůže, není už cesty zpět. Vzal na sebe nyní plnou odpovědnost, vsadil vše a hraje o všechno. Uspět v podzimních volbách bude ale těžší než ovládnout stranu.

Stranická opozice mu zůstává a bude ve střehu, jak se bude dařit. Je přitom otázka, do jaké míry bude strana jednotná ve volební kampani, jestli se nezopakuje situace stará čtyři roky, která vyvrcholila lánskou pučistickou schůzkou. Sobotka to dobře ví a vyzýval k jednotě, bez které voliči většinou dávají stranám za vyučenou. Ale Sobotka má nyní mandát ne na stanovami určená dvě léta, ale jen na půlrok. Už na podzim se teprve bude lámat chleba.

Scénářů není mnoho a žádný není moc příznivý. Sobotka sází na další volební vítězství, třebas i těsné nad hnutím ANO Andreje Babiše. Poté by snad bylo možné i přes vzájemnou nevraživost pokračovat v dosavadní koalici. Proti této variantě ale mluví současné průzkumy, které ANO favorizují a také pozice třetího partnera KDU-ČSL nemusí být pevná, zvláště uskuteční-li se odvážná koalice s hnutím STAN.

Jiné varianty pak budou přímo znamenat Sobotkův politický konec. Prohra ve volbách s hnutím ANO aktivizuje stranickou opozici a pak se do jejího čela někdo už postaví vážně.

Sestavit jinou koalici, například všichni proti ANO, je také nepravděpodobné, je proti tomu volební matematika.

Jenže pak tu je také tradiční historická zkušenost, že volby v České republice dopadají zcela jinak, než se čeká. Možná je to i zlomyslnost voličů, že se nakonec rozhodují schválně jinak, než to dopředu rozebírají analytikové a komentátoři, a uvádí se krásný příklad někdejšího předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, o kterém se nepochybovalo, že bude pokračovat jako premiér v levicové koalici s KSČM, aby se pak hned po volbách nečekaně poroučel do politického důchodu. Nyní se naopak všeobecně očekává, že Sobotka může lehce skončit.

Ale. Bohuslav Sobotka se doslova v parlamentních kuloárech narodil a začínal ve vysokých funkcích už za premiérování Miloše Zemana a postupně přežil mnoho svých stranických souputníků. Často je považován za slabého politika, i svými soupeři, a výsledek je, že je tu na rozdíl od nich pořád. Třeba právě to je jeho dlouhodobá výhoda, že je podceňován.

Ve straně si to teď uměl zařídit dobře a ovládl vše. Ale - druhé ale, proti tomu prvnímu. Absolutní moc může velmi brzy znamenat i absolutní odpovědnost.