Ohlášené změny ve vládě za ČSSD jsou posledním pokusem Bohuslava Sobotky zvrátit nepříznivý vývoj volebních preferencí před parlamentními volbami 2017. Obávám se, že ČSSD na dno ještě zdaleka nedorazila.

Pokud si analytici v ČSSD vyhodnotili situaci po prohraných volbách do krajů a chabém výsledku v Senátu, že je třeba udělat změny ve vládě, je to přirozeně jenom a jenom věcí ČSSD. Já osobně si sice myslím, že hlavním „kamenem“, který táhne ČSSD do bažin, je právě slaboučký premiér Bohuslav Sobotka, nicméně chápu, že ČSSD nechce přepřahat, protože by to současně znamenalo konec současné vlády.

Sobotka pak poměrně úsměvně označuje některé ministry za ČSSD za „unavené“ a domnívá se, že právě výměna „unavených“ ministrů zvrátí špatné volební preference ČSSD. Ve skutečnosti je to tak, že se voliči od ČSSD odvracejí z celé řady vzájemně se doplňujících důvodů.

Důvod č. 1 - Miloš Zeman

Prezident Miloš Zeman má v ČSSD stále hodně významných příznivců. Nikdy se zřejmě nesmířil s tím, že v čele vlády stanul Bohuslav Sobotka a ne jeho příznivci z tria Hašek, Zimola a Chovanec. Chovanec se „naoko“ přidal k Sobotkovi, protože toužil být ve vládě za každou cenu. Zimola se stáhnul a jako jeden z mála vyhrál v jižních Čechách krajské volby, Hašek jako předseda asociace krajů pak sice na venkově stále bodoval, Brno ho ale nakonec poslalo do opozice. Hodně voličů ČSSD tak uteklo ani ne tak k ANO, jak se to často interpretuje, ale hlavně ke koalici Okamura-Veleba (SPD a SPO). Tato koalice jako jediná vyjádřila plnou podporu Zemanovi a jeho politice a slibem „zastavení migrace“ přilákala tolik voličů, že to stačilo na vstup do řady krajských zastupitelstev.

Důvod č. 2 - Bohuslav Sobotka

Premiér Sobotka nemá zdaleka situaci na vládě tak pod kontrolou, jak se snaží vysvětlovat. Jako kariérní politik trpí tím, že „nepostavil ani psí boudu“. Prostě mu velmi scházejí zkušenosti z „reálného života“ a žije již dlouho ve světě virtuální reality. Opakuje staré pravdy vůči EU a kličkuje v řadě palčivých otázek kolem migrační krize vůči domácí veřejnosti. Není zdaleka tak charismatickou postavou, jako byl svého času Zeman v premiérském křesle či Jiří Paroubek v letech 2005/6. Sobotka je bezesporu slušný člověk, jeho největším „hříchem“ bylo užití části svého poslaneckého platu k osobní spotřebě, tj. pořízení bytu. Ale přiznejme si, tento „skandál“ zdaleka nedosáhl výše skandálu zesnulého Stanislava Grose. Nicméně, vždy „klidný“ Sobotka by měl být mnohem více znepokojen, protože za rok může parlamentní volby prohrát rozdílem třídy.

Důvod č. 3 - Andrej Babiš

Ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš překonal trable ze spolupráce s StB, když soud na Slovensku rozhodl, že „nebyl vědomým spolupracovníkem“ bývalé tajné služby bolševického Československa. Zřejmě se mu tímto rozhodnutím otevřela cesta k negativnímu lustračnímu osvědčení. Sobotka si před jmenováním své vlády Milošem Zemanem dal schůzku s Babišem a tvrdil, že Babiš „rozptýlil“ jeho obavy o podjatosti výkonu vládní funkce a jeho podnikání včetně vlastnictví části médií. Snad počítal s tím, že se Babiš okouká a s jeho preferencemi to půjde z kopce. Bohužel pro Sobotku, velmi se zmýlil. Navíc, pokusy odříznout Babiše od budoucího vládního angažmá tím, že právě ČSSD připravila zákon „Antibabiš“, se zdaleka nesetkaly s pochopením u voličů a vedly zatím spíše k posílení nejen Babiše, ale i Hnutí ANO. Ostatně ANO má mezi sebou někdejší politiky jak z ČSSD, tak z ODS a ti zřejmě Babišovi přinášejí zajímavé informace a rady jak vystupovat. Je to vidět i na jeho bezprostřední reakci k Sobotkovu návrhu na změny ve vládě. Označil současnou ČSSD za „tahouna“ antibabišovské politiky, dokonce horlivějšího než ODS a TOP 09. Jako by si otevíral vrátka pro navázání spolupráce s pravicovými stranami po volbách 2017.

Důvod č. 4 - dobré bydlo

Nástup Sobotkova kabinetu se kryje s nástupem konjunktury české ekonomiky, která velmi profituje ze svých vazeb na Německo a EU obecně. Sobotkova vláda tuto situaci využila k bezprecedentním předvolebním úplatkům pro všechny státní zaměstnance. Je pravdou, že Babiš jako ministr financí tohoto stavu využil a povedlo se mu značnou část zásluh na tomto vývoji připsat sobě. Nicméně voliči ČSSD politiku razantního (na české poměry) zvyšování mezd považují za něco naprosto automatického, čemu není nutné příliš tleskat. Určitě jich řada z nich „trpí“ tím, že se „na Západě“ dávají za stejnou práci násobky českých platů, takže zvýšení o 10 % je vlastně „nic“. Zatím se vždycky ČSSD dařilo, když měla „silné téma“ v podobě „nelidské politiky“ pravicových vlád. Pravice vzešla z předčasných voleb silně oslabena a voliči ČSSD necítí nebezpečí možného návratu k úsporné vládní politice. Je to dobré bydlo, které jak známo pálí.

Pokud se ani změnou ministrů nepodaří Sobotkovi zvýšit popularitu politiky ČSSD, a já bych si na tento vývoj vsadil téměř s jistotou „desetinásobku“, může ČSSD po příštích parlamentních volbách skončit v opozici spolu s KSČM. Pak se od ní odvrátí „pijavice“, které ovládají toky z různých dotačních titulů, a v ČSSD bude moci proběhnout revolta proti „starým pořádkům“, něco v bleděoranžovém, co proběhlo po debaklu ODS ve volbách 2013. Až tehdy klesne ČSSD na pomyslné dno.