Výměna ministrů za ČSSD a vůbec pnutí v této straně rozpoutaly přirozeně diskusi o jejím dalším směřování. Často v ní zaznívá, že k Číně úslužné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, tří ze sociální demokracie a jednoho bývalého člena, rozhodně nepomohlo prestiži strany v očích mladších generací.

To jistě ne, čínská politika českých sociálních demokratů však navíc pokrytecky opomíjí jednu důležitou dimenzi, o níž se u nás moc nemluví. Pracovní podmínky v Číně jsou stále dosti děsivé, na úrovni bujícího kapitalismu v Evropě v 19. století.

Dělníci si tehdy museli svá práva těžce vybojovat, přičemž z jejich tehdejšího zápolení se zrodily i sociálně demokratické nebo socialistické strany. A snažily se též, byť ne vždy s úspěchem, rozvíjet mezinárodní solidaritu, podpořit boj za zlepšení postavení dělnictva i v zemích, kde zatím tolik úspěšný nebyl.

Zajímají se však nyní představitelé ČSSD o pracovní a sociální práva Číňanů? Využili návštěvy čínského prezidenta k tomu, aby poukázali na alarmující úroveň pracovních podmínek v Číně? Obávám se, že nikoliv, žádná podobná zpráva se myslím neobjevila.

Volební heslo ČSSD pro krajské volby znělo „Lidé si zaslouží jistoty“. Číňané si je nezaslouží? Nebo snad pro osazenstvo Lidového domu nejsou Číňané lidé? Takový postoj by asi čínská velvyslankyně vydýchávala ještě mnohem hůř než dalajlámovu návštěvu na ministerstvu kultury. A nejen ona.

Dělnická solidarita

Nicméně odvážnější boj za práva čínských pracujících by možná přesvědčil i část domácích voličů, že to ČSSD s těmi jistotami myslí opravdu upřímně, že nejde o pouhý reklamní trik. Tlak na zlepšování pracovních a sociálních podmínek čínského dělnictva by pak měl smysl i z hlediska samotného obchodu.

Právě na této problematice je totiž dobře vidět, že boj za něčí práva vůbec nemusí být v rozporu s obchodními zájmy, ba naopak. Vždyť co tvoří jednu z hlavních příčin čínské ekonomické moci? Levná pracovní síla. Díky ní jsou čínské výrobky laciné, zaplavují západní trhy a z Evropy vytlačují či už vytlačily některá tradiční odvětví, například textilní průmysl.

Pokud by čínský dělník pobíral zhruba stejnou mzdu jako český a pracoval jen osm hodin po pět dní v týdnu, čínská konkurenceschopnost by se rázem začala rozplývat. A opět by se – i u nás – asi vyplatilo zprovoznit například nějakou textilní továrnu. Deficit v obchodní výměně, kdy z Číny daleko více dovážíme, než tam vyvážíme, by se snížil a část poptávky po dosud čínském zboží by pokryla obnovená domácí produkce.

Bohužel, na boj za práva čínských dělníků jsou sociální demokraté, a nejen ti naši, ale všude v Evropě, příliš bázliví. I když, možná jim trochu křivdím. Poněvadž dělnická solidarita je nyní dosti prázdným pojmem i pro samotné dělníky či vůbec pro jakékoliv zaměstnance. A opět skoro všude v Evropě. Pak se ale lidé nemohou divit, když se z billboardu slibovaných jistot nedočkají.