Skupina poslanců ANO předložila návrh zákona, kterým se mění jednací řád Sněmovny, aby jednání bylo efektivnější a zabránilo se obstrukcím.

Každá schůze by měla předem stanovený časový harmonogram. V něm by bylo stanoveno předpokládané datum a doba zahájení a ukončení každého bodu. U něj by vždy byla určena zejména řečnická doba pro vystoupení navrhovatele a zpravodaje, délka rozpravy a doba pro hlasování.

Každý klub by měl pro rozpravu vyhrazenu celkovou dobu v poměru k počtu členů poslaneckého klubu. Záleželo by na klubu, zda za něj vystoupí jeden poslanec jako jeho mluvčí, nebo zda se přidělená doba rozdělí mezi více členů.

Poslanci ANO chtějí tak v souladu se svými záměry, s nimiž vstupovali do voleb, a na základě (ne)fungování Sněmovny v průběhu koaličního vládnutí dosáhnout, aby se méně „žvanilo“ a víc pracovalo. Představitelé koaličních i opozičních stran však namítali, že by došlo k omezení parlamentní diskuse a demokracie.

Sněmovna je poměrně složitý orgán a není jednoduché do jeho chodu zasahovat. A jak ukázala i praxe v polistopadovém období, je to instituce velmi konzervativní. Například v období 1996–1998 chod komory téměř paralyzovala obstrukční činnost Sládkových republikánů, ale žádná účinná opatření tehdy přijata nebyla.

Obdobně lze připomenout obstrukční činnost ODS a TOP 09, zejména při jednání o návrhu zákona o EET, kdy byl téměř znemožněn normální průběh jednání. K závěrečnému hlasování Sněmovna přistoupila až po jistém porušení jednacího řádu, pokud jde o diskusi a hlasování o návrhu. Věcí se ještě bude zabývat Ústavní soud.

V každém případě by bylo třeba, aby se poslanecké kluby nad fungováním Sněmovny kriticky zamyslely.

Působení Sobotkovy vlády lze hodnotit pozitivně, neboť se jí daří většinu bodů vládního prohlášení plnit a udržuje si slušnou podporu občanů. Avšak z hlediska způsobů prosazování vládních návrhů ve Sněmovně by vysvědčení takto pozitivní být nemohlo.

Parlamentní jednání probíhala často značně chaoticky, řádné schůze byly přerušovány mimořádnými a obstrukční počínání ODS a TOP 09 často zcela znemožňovala věcné jednání.

Nejde jen o vlastní průběh a výsledky práce, ale i o celkový dojem, který to vyvolává ve veřejnosti. Důvěryhodnost Sněmovny je dlouhodobě nízká a nedařilo se ji ani v tomto volebním období zvýšit, i když početně silná vládní koalice měla předpoklady to změnit.

Autor je ústavní právník

Právo 2.9.2016