Kde jsou ty časy, kdy ministři rezignovali okamžitě - ve chvíli, kdy cítili, že jim hoří půda pod nohama. Dali si poslední kafe, posbírali tužky, naposled zažertovali se sekretářkou a šli. Resort do příchodu nového šéfa kočíroval první náměstek. Tak tomu ostatně bývá i v civilizované cizině, kde si uvědomují, že důležitější než dílčí zájmy konkrétní vlády, koaličních stran nebo ministrů je úcta k pravidlům, k ústavními pořádku a důstojná reprezentace politického stavu před občany.

V České republice se ale prosazuje jiná praxe. Ministři oznamují odchod s předstihem a ochotně se účastní úklidu, případně zametání stop po sobě samotných. Jaromír Drábek takto na ministerstvu práce a sociálních věcí pobyl navíc měsíc. Zhruba měsíční lhůtu si vytknul i Pavel Dobeš opouštějící resort dopravy. Alexandr Vondra zase odejde z obrany po deseti dnech. Prý mu ještě záleží na schválení státního rozpočtu a na jednáních se Švédy ohledně pronájmů letounů Gripen.

Těch pár dnů nás už asi opravdu nezabije. Zvlášť když si spočítáme, že zpráva o ztrátě voličské důvěry k Vondrovi putovala dlouhý měsíc a půl od prohraných senátních voleb a téměř měsíc od kongresu Občanské demokratické strany, kde přestal být místopředsedou. Ba co víc. Od doby, kdy docházelo k prapodivnému odtékání peněz určených na financování ozvučení českého předsednictví Evropské unie, uplynulo tři a půl roku. V té době připustil Vondra, někdejší ministr pro evropské záležitosti v kabinetu Mirka Topolánka, politickou odpovědnost hned několikrát. Pouze ale asi nevěděl, jakým způsobem ji vyvodit, takže seděl ve vládě dál a dál.

Vinu za kauzu ProMoPro hodil tu na svoji náměstkyni, Janu Hendrychovou, státní úřednici s výbornou pověstí, tu na vedoucího Úřadu vlády České republiky Jana Nováka, který podezřelé smlouvy podepisoval toliko z titulu své funkce. Vondra v takových chvílích vystupoval z okázale přehrávané role "odvážného chlapa" a prezentoval se též coby opak gentlemana. Skoro nikdo netvrdí, že se pan Vondra osobně obohacoval. Těžko však věřit tomu, že o peněžních tocích nevěděl a neznal konečného adresáta.

Bohorovnost chodívá ruku v ruce s pýchou. A tak Alexandr Vondra v senátní kampani například vyhlásil soutěž o to, který regionální projekt v případě úspěchu zaštítí svou autoritou a pomůže dotáhnout do konce. Nakonec k tomu nedostal příležitost. Lidem zkrátka došla trpělivost a poslali Vondru za další pohaslou hvězdou občanských demokratů, Ivanem Langerem, tedy na stranickou periferii.

V případě někdejšího disidenta a bývalého Havlova spolupracovníka Alexandra Vondry bolí tento příběh dvojnásob. Svůj morální kredit rozfofroval pozoruhodně rychle.

Kromě toho se ale Vondra předvedl jako jeden z nejlepších ministrů obrany posledních let. Bylo poznat, že jde o muže inteligentního a schopného pohybovat se i v nejnáročnějších zahraničních kruzích. Zbrojaře si navíc držel od těla, zatímco k českým vojákům se hlásil. Přesto, marná sláva, kostlivec v jeho skříni dál vesele chrastil. Rozuzlení přišlo až ve chvíli, kdy Vondra pro předsedu Nečase ztratil cenu spojence v nejužším stranickém vedení.

Opět se potvrzuje, že pro partaje a jejich činovníky jsou ministerstva něco jako válečná kořist. Když se k ní probojují, nechtějí ji pak pustit. Nemluvě o tendencích rozsít po úřadech spolehlivé vlastníky stranických knížek a leckdy také instalovat různé typy penězovodů. Oč snadněji by se ministrům s máslem na hlavě odcházelo, kdyby zde platil přísný služební zákon, který by bránil profesionální byrokratické struktury před nájezdy straníků. Veřejnost i političtí aktéři by aspoň měli jistotu, že se to či ono ministerstvo s odchodem pana či paní XY nezboří.

Všichni teď trneme, co bude s resortem obrany dál. Je vlivný, bezpečnostně důležitý, zahraničními spojenci bedlivě sledovaný a protéká jím spousta peněz. Jeho osud může docela dobře zahýbat koaličními rozhovory o budoucnosti Nečasovy vlády. Kdyby měl premiér smysl pro ironii, nebo zcela husí kůži, nabídl by v rámci koaličních rošád ministerstvo obrany Miroslavu Kalouskovi. O kom jiném bychom mohli říct, že by se tam cítil jako doma? Ovšem Petr Nečas, někdejší bezpečnostní expert ODS, má stále ještě pověst odpovědného muže bez sklonu k absurdním žertíkům. Proto můžeme čekat, že si dá obzvlášť záležet, aby Alexandr Vondra předával klíče člověku, jehož angažmá na obraně vládě pomůže, nikoli uškodí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6