Volební kampaň ČSSD byla postavena na myšlence Paroubek (a jeho nejvěrnější) proti všem. Celostátní témata jako témata krajských voleb, udělat z nich repliku voleb parlamentních, zvednout nechodící voliče a i kdyby se pouze zopakoval výsledek z roku 2006 po jednotlivých krajích, šlo by to snadno interpretovat jako obrovský úspěch oranžových. Také by to obrovský úspěch, bez diskuse, byl. Myšlenka to byla nepochybně správná. Parlamentní ČSSD je dlouhodobě mnohem úspěšnější než komunální. Na úrovni krajů je politická reprezentace ČSSD astenická, na úrovni obcí to není o moc lepší.
Několik politologů se již pozastavilo nad tím, že volební kampaně ODS a ČSSD se míjejí a v podstatě na sebe vůbec nereagují. Ptáci nejsou blázni, aby se nechali zatáhnout do populistických výkřiků permanentní kampaně ODS mínus, čekají, až Rath sám ochraptí, růžičkáři také dobře vědí, že debata o detailech toho, co se v jednotlivých krajích nepovedlo, je pro voliče nesrozumitelná a navíc to znamená hrát v oslabení na hřišti mnohem lepšího soupeře.
Už se zdálo, že hlavní aférou voleb bude naprostá neloajalita některých špiček ODS, které si rozjely vlastní negativní předkongresovou kampaň bez ohledu na volby a nakonec i bez ohledu na osud vládní koalice. Pro nedostatek myšlenek, senzací a materiálů rychle zdegenerovala na mstu za poškození ekonomických zájmů zveřejňovatele policejních spisů Kmenty na ministru vnitra Langerovi, který tento byznys zatrhl, což se odehrávalo na stránkách MfD.
Přesto však vylité kbelíky nenávisti mohly mít pro ODS nepříjemný dopad, zvláště proto, že „nezávislá žurnalistika“ má tendenci nehledat pravdu nebo jádro sdělení, ale střed mezi tvrzeními.
K vraždě mezi lidmi blízkými Jiřímu Paroubkovi došlo na Paroubkově oslavě a ta nepochybně byla součástí předvolební kampaně ČSSD. Přesto si troufnu tvrdit, že ani Kočka ani Ďuričko nejsou primárně problémem ČSSD. Kdyby někoho přejeli svým truckem nebo někoho zabil špatně připevněný transparent, byla by to věcně nepříjemnost úplně stejná. Problémem ČSSD je Jiří Paroubek, člověk s kamarády schopnými vyřizovat spory ostrou střelbou. Že se tak stalo zrovna ve špatnou chvíli na špatném místě, může být náhoda nebo také krutý žert počtu pravděpodobnosti podle přísloví o uchu a džbáně.
Problémem ČSSD ovšem je způsob zvládnutí nebo nezvládnutí paniky, která vypukla po vraždě. V horečnaté činnosti nevěděl nikdo nic, nakonec si ani Jiří Paroubek nebyl úplně jist, zda odešel z místa činu před vraždou nebo až po ní. Pokud by v Lidovém domě znali další přísloví – mlčeti zlato -, mohli si toho spoustu ušetřit. Vrcholným taktickým selháním pak bylo zveřejnění fotografií Ďurička s Klausem, Koukalem a Talmanovou, což mělo oslabit vnímání vztahů Ďuričko – Paroubek. Byl to zásah do vlastního hnízda, především fotografie s Talmanovou usvědčuje ČSSD, že dlouhodobě shromažďuje i třeba potencionálně zneužitelné materiály na kdekoho, potenciálně zajímavého. Profesionální přístup na rozdíl od Moravovy amatérštiny. Samy fotografie přitom nejsou ničím senzačním, zarážející je způsob a důvod jejich shromažďování a také věc, k jaké byly využity. Zatímco v případě skandalizace poslance Wolfa bylo možno pouze „přátelsky“ upozornit na otevřené zdroje a materiály na poslance Snítilého mohly nakonec pocházet ze zdrojů blízkých leckomu, v podstatě nevinná fotečka Talmanové s Ďuričkem okecat nejde. Už proto, že novináři tentokrát zdroj přímo označili a nějaké cui bono je nadbytečné.
Výběr fotografií může mít navíc dost zajímavé konsekvence, především na kongresu ODS se bude šeptat, proč že byl vybrán pozapomenutý primátor Koukal a neobjevil se nějaký snímeček s tím současným. Pokud byl ve výběru z oranžového alba záměr podpořit Topolánka proti Bémovi, povedlo se to na jedničku.
Zastavení nad mediální scénou si nepochybně zaslouží i Václav Moravec. Jednak umožnil Martinu Bursíkovi ničím nepřerušovanou etudu na téma superčistých zelených (zelené kšefty s veřejnými penězi nejsou zřejmě kšefty), jednak se smýkal opět naprosto zoufale po povrchu události. Možnosti Jiřího Paroubka trochu vyškvařit nevyužil ani náhodou, ponechání finanční krize jako hlavního bodu, když tomu, s odpuštěním, nerozumí ani on, ani Bursík a ani Paroubek, bylo něčím úplně nepochopitelným.
Čásenský v Mladé frontě Dnes popletl dohromady Čunka, Paroubka a nemohl zapomenout ani na Langera, ale vypadá to, že mládenci možná dostali od vydavatele za svoje soukromé války přes prsty. Článek Jaroslava Spurného z Respektu uvádí zajímavou a nakonec i logickou teorii o propletenci pražských kamarádšoftů. Má to jedinou vadu, Jaroslav Spurný pravděpodobně nebude schopen většinu závažných tvrzení dokázat, zůstává na úrovni indicií. Uvidíme ovšem, zda se některá z řady osob, jejichž čest byla nepochybně dotčena, bude domáhat satisfakce řádnou cestou.
Poslední otázkou, která vyplula na povrch v souvislosti s vraždou Václava Kočky, je, proč plukovník Kubice odešel od policie místo toho, aby podezření obsažená ve své zprávě buď potvrdil, anebo vyvrátil. Teď budu pouze na úrovni spekulace bez jediného důkazu, indicií mi budiž způsob odchodu jeho a části jeho týmu. Nehodlal přistoupit na to, že by směr vyšetřování měl nebo mohl být omezen.