Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme. Jen trošíčku programu ODS do daňových zákonů zaneseme a nic se vlastně nestane. Marně Jelen Kalouskovy parohy varoval Smolíčka Topolánka, že jak se v tom začne někdo vrtat, tak zkrocení deficitů odnesou jezinky do hlubokého lesa. Smolíček neposlouchal, a teď to má. A nejen on. Jelen Kalousek se teď bude muset sakra ohánět, aby ho z maléru vysekal. Nutno uznat, že na to má čas téměř rok, a nic se nejí tak horké, jako se to navaří.

Celá ta reformní pohádka má velmi nepohádkové a racionální jádro. Reforma, která se právě nyní projednává ve Sněmovně, jako by vypadla z programu KDU-ČSL. A tak se významná část ODS trochu zlobí, ale v zásadě drží basu s vládou a s Topolánkem. Jde jistě především o to, že stav veřejných financí vyvolává obavy a že strach z větších daňových experimentů je i v tvrdém jádru ODS poměrně silný, a vlajkonoš myšlenky rovné daně Vlastimil Tlustý má tak sice určitou podporu, ale ocamcaď pocamcaď.

Tlustého skupina nakonec poměrně racionálně vyjednávala a vyjednala rychlé snížení podnikových daní a pomalé, ale významné snížení sazeb daně z příjmu fyzických osob, což se týká zaměstnanců a živnostníků. Jenže tyhle daňové úlevy nelze promítnout v plném rozsahu do rozpočtových příjmů, protože to podle dosavadních propočtů nevypadá příliš levně a snižování schodku by bylo zásadně ohroženo. Proto došlo k dohodě, že se sazby sice sníží, ale zároveň klesnou odečitatelné položky, takže výpadek daňových příjmů bude fakticky zanedbatelný.

Jak může taková změna ovlivnit faktické a reálné zdanění příjmů, je jasné z její podstaty. Dochází ke snížení daňové progrese, tedy tomu, kdo má vyšší příjem, klesá daň rychleji než tomu s příjmem nižším. A v určitém pásmu nižších příjmů se dokonce naopak zcela nevyhnutelně skutečné zdanění zvýší. Jinak by totiž muselo dojít k masivnímu propadu ve výnosech daně. Je to čistě matematická záležitost, která je všem, kteří se daňovými systémy zabývají, velmi dobře známa a musí být známa i Vlastimilu Tlustému, jenž v tomto směru patří na naší politické scéně k několika málo lidem skutečně chápajícím a osvíceným. Tlustý si tedy mohl myslet, že to nedopadne zrovna na skupinu lidí s příjmy kolem dvaceti tisíc, ale na některou jinou, ale s čistým ziskem z toho prostě matematicky všichni lépe vylézt nemohli. Svou hru o rovnou daň tak hraje dál takřka vabank.

A tak Smolíček Topolánek přednesl komplexní pozměňovací návrh dohodnutý se všemi a jeziňák Tlustý se hned zastal těch, kteří na to mají doplatit. Nyní se bude smlouvat o navýšení odečitatelných položek, a tedy i prohloubení výpadku v dani z příjmu fyzických osob. Od svého návrhu nyní Topolánek nemůže couvnout a zvýšit rok před volbami daně lidem, kterým je nejprve snížil, je politickou sebevraždou. Takže se to musí řešit a na nižší daně je třeba najít někde úspory. Nejspíše seškrtáním některých daňových výjimek a dalších výdajů jednotlivých resortů. Tedy především tam, kde to Tlustý požadoval od počátku.

Je to všechno velká hra, nikoli úplný chaos, jak to líčí opozice. Topolánkovi se podařilo udržet reformní batoh pohromadě, když zabránil jednotlivým pozměňovacím návrhům koaličních poslanců, kteří by mohli celý koncept prvního reformního balíčku rozmetat na prach. Jeho původní záměr se mu tak podařil téměř na sto procent. Připomínky se vyjednaly a rozpočtově vybalancovaly v koalici a shrnul je komplexní pozměňovací návrh. Podcenil však svého stranického soupeře a má teď v batohu trojského koně Vlastimila Tlustého, který své razantně pronášené požadavky hodně omezil a jen prstíček do batohu strčil. Nyní se s tím Smolíček musí nějak vypořádat. Nejspíše to chtělo méně mateřské dovolené a lepší taktickou přípravu s Jelenem.

MfD, 17.8.2007