Podpis Smlouvy mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými o omezení strategických jaderných zbraní americkým a ruským prezidentem významnou světovou událostí nepochybně je. Představuje velmi potřebný krok na cestě k dalšímu snižování jaderných arzenálů. Tato smlouva sice není odzbrojovací revolucí, ale svůj signální smysl má. Jsou náznaky, že budou následovat další odvážnější kroky ve stejném směru.

Pro nás je jistě poctou, že byla jako místo tohoto podpisu vybrána právě Praha, a není žádný důvod tento fakt bagatelizovat či karikovat, jak se to v některých případech u nás v posledních dnech děje. Kdykoliv se v minulých dvou desetiletích podařilo, aby se u nás konala jakákoliv světově významná akce, vždy jsme si toho velmi vážili. Proč tomu má být tentokráte jinak? Je to proto, že byli v předcházejících případech hostiteli takovéto akce jiní naši politici, než je tomu dnes? Nebo je to proto, že tuto smlouvu spolupodepisuje právě prezident Ruské federace? Nebo proto, že tento podpis právě v Praze někomu připomíná onu prazvláštní – řadou našich politiků na počátku 90. let obhajovanou, ale mnou rezolutně již tehdy odmítanou – myšlenku naší země jako „mostu“ mezi Východem a Západem?

Není tomu tak. V rámci NATO jsme spojenci jedné strany ve čtvrtek podepisované smlouvy, tedy Spojených států amerických, a současně máme velmi rozumný zájem o udržování dobrých vztahů s Ruskou federací. Proto jsme rádi, že se tato akce koná právě v Praze. Neznám na celém světě zemi a město, které by takovouto akcí nebyly poctěny. Poctěna nemusí být pouze malost některých našich škarohlídů.

V rámci podpisu této smlouvy na Pražském hradě budu mít pracovní večeři s ruským prezidentem (ve středu večer), bilaterální jednání s americkým prezidentem (v pátek dopoledne) a ve čtvrtek večer se zúčastním večeře podávané americkým prezidentem na velvyslanectví USA v Praze pro prezidenty či premiéry 11 středoevropských zemí. Na všech těchto akcích bude se mnou i předseda vlády Jan Fischer. Ve čtvrtek – po podpisu smlouvy – budu pořádat v Rudolfově galerii Pražského hradu slavnostní oběd, při kterém pronesu úvodní proslov – spíše však zdravici než dlouhý, obsažný projev. Jeho text bude samozřejmě médiím k dispozici.

MfD, 7. dubna 2010