ČSSD jeden den nabídla vládě jednání o příměří po dobu českého předsednictví v EU, druhý den pak avizovala brzké vyslovení nedůvěry témuž kabinetu. Mnozí se proto ptají, nakolik myslí soc.dem. obé vážně a nakolik je její politika konzistentní.

Levicovou opozici nadzvedává ze židlí, co a jak pravicoví ministři prosazují. Vadí jí urputný tlak na privatizaci veřejných služeb, zahrávání si se sociálním smírem i jednostranná zahraniční politika. Zároveň těžce nese styl, jakým vláda kráčí za svým. Připomeňme například opovrhování parlamentní debatou a veřejným míněním.

Za daných okolností je logická snaha hlasitě se distancovat od Topolánkovy strategie a spočítat koaliční sestavě, co se jí za poslední období podařilo a co ne. Rovněž jde o poťouchlost vůči zeleným a lidoveckým rebelům: Pořád ještě držíte nad takovouto vládou ochrannou ruku?

Voliči se od poslanců ČSSD a KSČM - a za aktivní asistence médií – dozví souhrn důvodů, proč by měli příště rozdat karty jinak. Že by však vláda v horizontu týdnů padla, je krajně nepravděpodobné. Spíše ji zde budeme mít i v první polovině nadcházejícího roku, kdy bude Česká republika stát na čele Evropské unie.

Sociálním demokratům velmi záleží na rychlém přijetí a naplnění Lisabonské smlouvy EU. Polekala je tudíž výhrůžka europoslance za ODS Jana Zahradila, který se nechal slyšet, že „dokud nebudou v parlamentu zajištěny hlasy pro smlouvy o radaru, je proto naprosto předčasné uvažovat o strkání hlavy do chomoutu Lisabonské smlouvy“. Stejně tak je musí iritovat, že si vláda stanovila vlastní priority pro české předsednictví, vycházející z úzkého výkladu principu volného pohyb peněz, zboží, služeb a osob. Do jejího hesla „Evropa bez bariér“ se vleze ledacos, leč ona preferuje čistě ekonomický pohled.

Priority Lidového domu jsou jiné: implementace Lisabonské smlouvy, společná evropská zahraniční a bezpečnostní politika, sociální dimenze integrace, ochrana klimatu… Ruku podanou kabinetu ke smíru provází přání, aby ODS neblokovala ratifikaci Lisabonské smlouvy a přepracovala seznam položek pro šestiměsíční předsednictví.

Skutečné příměří je ale v nedohlednu. Aby mělo smysl, musely by je podepsat všechny strany, včetně KSČM. Kromě toho ani slovinské předsednictví neprobíhá tak hladce, jak je někdy u nás prezentováno. Vláda se sice s opozicí dohodla na klidu zbraní, vydržel však jen krátce. Politické střety ve Slovinsku oživily prezidentské volby a hospodářská krize.

Za předsednictví ČR navíc proběhnou volby do Evropského parlamentu. Proto je lepší svírat vrabce v hrsti, než vyhlížet holuba na střeše. Tuzemské partaje mají ještě šanci rozvinout dialog nad naším vkladem do EU. Expertní debata nad konkrétními tématy je přínosnější než nesplnitelné sliby neútočení. Co když se stane, že vláda nepadne z vůle ČSSD při nejbližším hlasování o důvěře, ale třeba sama na sklonku roku? Potom by se hodilo, aby české předsednictví bylo postaveno na širším a pevnějším základě.

Právo, 15.4.2008