Další neštěstí pro Českou republiku (nejen v tom, kolik nás to bude stát)

Jako dva hlavní důvody pro přijetí "služebního zákona" se udává podmínka prezidenta republiky Miloše Zemana pro jmenování Andreje Babiše ministrem financí a požadavek Evropské unie na přijetí tohoto zákona. Sami jsme si přidali zbytečnou podmínku, že při nepřijetí zákona nebudeme moci čerpat evropské fondy. Nicméně všichni poslanci, kteří pro jeho přijetí v prvním čtení hlasovali (leden 2014, těsně před jmenováním vlády), přiznávali, že celá předloha musí být přepracována, protože je naprosto špatná. Obávám se, že přijetí služebního zákona bude další legislativní katastrofou pro Českou republiku.

Odhlížím od skutečnosti, že přepracováním návrhu zákona byl pověřen ministr Jiří Dientsbier mladší. Z minulosti víme, že na co tento ambiciózní politik v legislativě sáhl, skončilo neštěstím. Ukázkou budiž jím prosazovaná přímá volba prezidenta z důvodu posílení mandátu takto zvoleného prezidenta. Poté, co nebyl zvolen, se stal hlavním iniciátorem změny Ústavy za účelem omezení pravomocí takto zvoleného prezidenta. Návrh služebního zákona, který vyšel z dílny Jiřího Dientsbiera, může přinést zhroucení této republiky. Pod tlakem médií a nevládních organizací přistoupilo veřejné mínění (a autor zákona tomuto mínění populisticky vyšel vstříc) na tezi, že všichni politici jsou prohnilí a kradou, politické strany jakbysmet, a stát by proto měli řídit nepolitici, nevládní organizace a úředníci. Tím skončí korupce a skandály a zavládne blahobyt. Nebo alespoň bude líp.

Scénky z britského seriálu "Jistě, pane ministře" budou slabým odvarem toho, co bude politiky po volbách čekat na ministerstvech a státních úřadech: "Ne ne, pane ministře, nás úředníky váš volební program nezajímá, ten je politicky motivovaný. My máme takový či makový odborný názor, nezávislý a nestranný pohled na věc a vaším volebním programem se nemůžeme řídit." Zákonem dojde k zakonzervování současné byrokracie a administrativy, ale i zájmových skupin na jednotlivých úřadech. A je velmi pochybné, zda zákon v praxi dokáže opravdu omezit korupční příležitosti. O pracovních smlouvách bude rozhodovat státní tajemník. Jeho faktickým šéfem nebude ministr, ale generální ředitel všech úřadů. Právě on vybral tajemníka na jeho místo, právě on určuje potřebný stav zaměstnanců na každém úřadě. Vliv generálního ředitele zřejmě předčí i premiéra. A jak bude nepolitický generální ředitel vybrán? No přeci politicky, vybere ho vláda.

Současná koalice, která zákon připravuje, se neshodne ani na tom, jaké nároky bude mít zákona na státní rozpočet. Sociální demokraté jsou přesvědčeni o tom, že služební zákon nebude pro státní rozpočet znamenat žádné další výdaje. KDU-ČSL již tak optimistická není. Podle jejích hrubých propočtů bude služební zákon představovat zátěž pro státní rozpočet mezi pěti až šesti miliardami korun. Podle hnutí ANO se první rok účinnosti zákona projeví na rozpočtu částkou 7,9 miliardy korun. V ní jsou započteny mimo jiné navrhované změny v úřednických zkouškách či příplatek ve výši 25 procent platu, který získá úředník po složení zkoušky. Nejistota v odhadu nákladů od nuly do osmi miliard mi připadá stejně bizarní, jako celý zákon. Ostatně sumou blížící se částce osmi miliard korun měl ročně zatížit státní rozpočet již návrh služebního zákona z roku 2002. Právě jeho finanční náročnost byla jedním z argumentů politiků, proč tento návrh nikdy nevstoupil v platnost.

Od počátku nástupu nové vlády vyměnili ministři více než sto manažerů ve státem řízených společnostech a institucích a na úřady přišlo téměř tisíc nových zaměstnanců. Vládní strany evidentně spěchají, aby "definitivu" schválily pro své lidi. Vypadá to, že další legislativní katastrofa je neodvratná.