Šance na přijetí zákona o státní službě vzrůstá. Vládní koalice, která má v Poslanecké sněmovně většinu sto jedenácti mandátů, utlumila vnitřní spory a normu, byť s připomínkami, posvětil i ústavně-právní výbor dolní parlamentní komory.

Jenže po jeho jednání také zaznělo, že jí opozice, přinejmenším ta pravicová, své hlasy nedá. Dokonce padla slova o obstrukcích – poslední kapkou k nim má být ochota koaličních stran uznat za plnohodnotné vzdělání dosažené na známé moskevské škole pro diplomaty MGIMO a novelizace lustračního zákona, jež definitivně potvrzuje, že ministři negativním osvědčením disponovat nemusí.

Je to těžké dilema: mít radost z toho, že zdejší správní správa, zpolitizovaná víc, než je žádoucí, konečně dostane jasná pravidla, nebo truchlit nad zmařenou šancí dosáhnout nad služebním zákonem širší konsensus?

Nakonec to nejhorší, co se může stát, je, že po vystřídání dnešní vlády jinou se bude zákon opět měnit. Uslyšíme, že je nezbytné jej opravit, zpřesnit a zpřísnit. A nikoho nepřekvapí, když se partaje, jež vládnou teď, budou teatrálně vzpouzet. Prostě nekonečný koloběh české politiky, který může zkomplikovat jen možnost, že se v příští koalici potká část stran z nynější vlády i opozice.

Když odhlédneme od všemožných proklamací a rétorických cvičení, uzříme, že máslo na hlavě má většina účastníků sporu. ODS či TOP 09 těžko mohou dnes brojit proti diplomatům vyučeným v Moskvě, když samy jejich služeb hojně využívaly. A už vůbec jim nesluší pohoršovat se, že je schválení služebního zákona na spadnutí – poněvadž samy příležitost k jeho prosezení v minulých volebních obdobích nevyužily.

Jenže sociální demokracie, hnutí ANO a lidovci se rovněž zatím nepřetrhli v získávání důvěry dalších poslanců. K tomu mohlo sloužit například vymyšlení takového mechanismu výběru generálního ředitele státní služby, který by vtáhl do hry i opoziční subjekty.

Na to si například stěžuje Okamurovo hnutí Úsvit. Konkurence vládnoucích stran si také stěžuje na možné zabetonování sympatizantů ČSSD, ANO a KDU-ČSL v úřadech. Jsme přitom malá země, kde skoro každý zná každého. Když se něco takového skutečně stane, zvlášť třeba za cenu obejití povinných zkoušek, bude mít dotyčný z ostudy kabát. Nevím, kolik lidí by toto risklo.

Pravici jde o minimalizaci rizik, že se nesprávné osoby ocitnou na nesprávných místech, až tolik, že společnou řeč našli i rivalové, místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek a předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Oba si totiž nedávno postěžovali, že se zúží počet politických náměstků na ministerstvech. Za jejich eliminování naopak horuje prezident Miloš Zeman.

Spor je to zbytečný. Náměstků má být podstatně méně, jejich výběr bude předmětem politických debat a služební zákon je mine. Reálné pravomoci dnešních odborných náměstků budou mít šéfové resortních sekcí. Asi to ideální řešení není, ale dá se coby kompromis akceptovat.

Nedůvěra, kterou k němu nemálo ústavních činitelů má, se ale spíš odvíjí od jejich neinformovanosti. Tu mohou svalovat na druhé, avšak také může být dána tím, že zákon znají takříkajíc jen z rychlíku.

Služební zákon tak bude obětí vyhrocenosti i povrchnosti tuzemské politiky zároveň. Doufejme, že aspoň nechá vyrůst pár schopných úředníků, na které bude větší spoleh než na některé politiky.