Premiér Fischer to má jisté až do voleb koncem května. Muselo by se stát něco nepředvídaného a zásadního, aby ze Strakovy akademie odešel předčasně. Politikům to vyhovuje a pro většinu lidí to nepředstavuje problém, ba naopak. Devět z deseti vám řekne, že současný kabinet je pravděpodobně lepší než ten, který by vzešel z předčasných voleb. Můžou mít pravdu, to nezjistíme. Ale každopádně je to nepřirozená a tedy nedobrá situace.

Premiér mluvil ve středu ve sněmovně srozumitelně, jasně a důstojně. Ta důstojnost je důležitá, protože je to rys, kterému jsme v české politice odvykli. Můžeme proto lehce podlehnout dojmu, že ten současný model vlastně není špatný. Fischerovi úřednici jsou jako management najatý politiky na konkrétní práci, tedy řízení země. Jsou dělní a pracovití. Skoro v každém projevu premiéra Fichera slyšíme v druhému plánu ujištění, že nemá čas zabývat se politickým handrkováním, protože má na práci důležitější věci. Jsou nepochybně spousty porad, kterých se vládní úředníci musí zúčastnit, a spousty lejster, která musí podepsat. Naproti tomu politici v parlamentu maji teď času habaděj, a tak můžou u řečnických pultů tropit kašpařiny či se častovat urážkami. Viděli jsme to ve středu a uvidíme to ještě mnohokrát. Je snadné vnímat tu jasnou čáru, která v řízení země odděluje poctivou práci od politického divadla. Ovšem je to iluze. Takhle to fungovat nemá a nemůže.

Ukazuje se, jak měli politici pro sebe šťastnou ruku, že vybrali právě Jana Fischera. Je inteligentní člověk s analytickým uvažováním, vzdělaný, korektní. Není náhoda, že tak dlouho řídil statistický úřad a že je to instituce fungující bezproblémově. Co Janu Fischerovi chybí, je umanutost vizí (jakoukoliv), schopnost získávat příznivce i dělat si nepřátele, jít za svým přes mrtvoly. Zkrátka chybí mu to, co odlišuje v dobrém i ve zlém běžného člověka od politika. Jan Fischer není politik, to víme, a proto byl na nynější post vybrán. A proto nepřinese nic dobrého, že na něm bude tak dlouho.

Z komentářů teď slyšíme, že pozice Fischera a jeho vlády je silná a že je tedy ten pravý čas na důležitá, odvážná rozhodnutí. Potenciál vláda má. Taková rozhodnutí nemusí projít sněmovnou, ale je spousta kroků, které kabinet či přímo premiér mohou udělat, aniž by k tomu politiky potřeboval. Jenže Jan Fischer je neudělá. Jednoduše proto, že nemá žádnou agendu. A protože je odpovědný, tak odvede svou práci, na kterou byl najat. Že ti, kteří ho najali, jsou sami nekorektní a nezodpovědní? Na to nehledí.

Vidíme to teď třeba i na tancích kolem Klause a Lisabonské smlouvy. Prezident udělal z premiéra šaška, když ho nechal ujišťovat Brusel, že Česko smlouvu ratifikuje co nevidět, a pak bez varování vytáhl z rukávu svou podmínku k Benešovým dekretům. Slyšeli jsme, že by Jan Fischer bouchl do stolu nebo se nějak vůči hlavě státu utržené z řetězu vymezil? Ne, na to asi ve svém pracovním nasazení nemá čas. A podobně v něm nenajde čas ani na spory s Paroubkem, Topolánkem i dalšími, kteří si během jeho vládnutí budou prosazovat své agendy a dělat politiku.

Věcně málo významným, ale vypovídajícím testem o odvaze a kreativitě vlády bude vybrání eurokomisaře. Ten sám o sobě není důležitý, a je celkem jedno, jestli to bude Špidla, Vondra nebo Hurvínek. Ale je to událost, do které politické strany projektují své ambice a které tudíž chápou jako test svého vlivu. Přitom je to však úkon plně v kompetenci vlády. Uvidíme, koho Fischer vybere, a hodně se tak dozvíme o tom, jak bude tuhle zemi řídit další měsíce.

Můj odhad je, že Česko dovede ke květnovým volbám bez větších problémů a skandálů. Tak nějak na úřednický, politiky trpěný volnoběh. Ale v důsledku to bude ztracený čas.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.