Vyhláškománie a regulační smršť na jedné straně a neschopnost vynutit elementární dodržování pravidel jsou dvě strany téže mince. Tou je ztráta víry ve spravedlnost, ztráta respektu pro přirozený řád, ztráta přiměřené míry.

Určitě se každý z nás setkal s nějakou novou regulací. S novým nápadem na zákon či předpis, nad kterým jste obraceli oči v sloup, zasmáli se, bezmocně skřípali zuby nebo již jen rezignovaně mávli rukou.

A také jste si jistě všimli, že současně za lavinou nových vyhlášek, zákonů a nařízení jaksi stále více pokulhává schopnost státu vynutit jejich dodržování.

A dokonce jste možná i postřehli, že s vymáháním práva je to tak trochu selektivní. Výborně se vymáhá plnění na řádných, zákona dbalých občanech. Tedy na těch, co chodí do práce, starají se o svou rodinu, platí daně a jsou slušní. Na nich se to vybírají pokuty za špatně vyplněný formulář! To se to kontroluje českému úředníčkovi cestovní pas slušnému turistovi na letišti. Kdo však nikdy nepracoval a pracovat nechce, nebo kdo své doklady úmyslně zahodil, na něho je státní aparát krátký.

Stát bobtná tam, kde by neměl, a je slabý tam, kde by silný být naopak měl. Je třeba začít rozlišovat podstatné a nepodstatné. Nerezignovat na zdravý selský rozum.

Uvedu příklad. U nás v Podolí kousek pod Českou televizí nedávno parta Cikánů kopala výkop pro nový kabel. Formálně přitom porušovali všechny možné i nemožné vyhlášky, o kterých můžeme číst v novinách. V tom horku si sundali trička, při svačině si sedli na lavičku a někteří jen tak na obrubníky, někdo si dal k bagetě i „jedno pivo“. A přitom vůbec nikomu nevadili. Vedle byla v parku maminka s malým dítětem, chlapeček se koukal a učil první slůvka typu „páni kopou“. Vedle šla naprosto v klidu babička s kytkou na nedaleký hřbitov. Nikdo se nebál, nikdo nebyl pohoršen, nikdo si nestěžoval.

Vždyť proč taky? Kdo by se bál kopáče? Kopáč je dnes poctivé řemeslo! Kdo chce ubližovat jiným nebo parazitovat na dávkách, tak se nedře s lopatou. Komu by na prázdné ulici vadil chlápek bez trička při práci? Takových už všichni viděli. Komu by vadilo, že se kopáči při přestávce sesedli na lavičku, někteří i na obrubník, kouří a někteří popíjejí i pivo?

Ale řvoucí, na nikoho a na nic se neohlížející tlupa posedávající polonahých zevlounů, popíjejících každodenně pivo na náměstí by už určitě problém byl. Problémem jsou páchnoucí ožralové, co se srocují na určitých místech a svou bezohledností obtěžují všechny okolo.

Skoro každý z nás umí takto rozlišit podstatné a nepodstatné. Tak proč to nejde českému státu? Proč musí vymýšlet další a další šikanující vyhlášky, které stejně dopadnou jen na ty slušné?

Protože je to pohodlné! Je pohodlné podvolit se politické korektnosti, být alibistou, schovat se za hromadu papíru. K řešení je však třeba něco jiného. Zvolit na podzim politiky, kteří nazývají věci pravými jmény, nabízejí reálná řešení, opírají se o zdravý selský rozum a nebojí se špatné jevy nahlas pojmenovat a perzekuovat.