POLITIKA: Slušnost na přetřesu
Vláda neumí komunikovat, a tak církevní restituce budí emoce. A zrodilo se volební téma
Kauza církevního majetku zapadla za horizont veřejného zájmu, avšak vyloupl ji na světlo předvolební billboard sociálních demokratů, vytvořený v duchu karikatur Antonína Pelce a Lva Haase. Ruka chamtivého preláta sahá po pytli peněz nabízeném rukou zkorumpovaného modrého politika. Opovrženíhodné, avšak v souladu s míněním značné části voličské obce. A debata běží poznovu, zejména o tom, zdali mají socialisté morální právo takto problém prezentovat, a naopak, zdali církve právem označují tento způsob agitace za nacistický. Je to debata do té míry hlučná, že Václav Klaus pokládal za nutné ji okřiknout z temene nejvyšší české hory Sněžky, a nabádá k umírněnosti obě strany konfliktu.
Věcný zákon
Křik kolem billboardu není první projev hysterie v souvislosti s nápravou církevních křivd. Má to mnoho příčin. Je to k hysterii vhodné téma, církevní záležitost u nás budí emoce leckdy vražedné přes pět set let. Na vině je jistě i takřka absolutní neschopnost našich vlád – netýká se to jen Nečasova týmu – komunikovat s veřejností o něčem složitějším než je jednozvratná páka. Je to kupodivu, protože zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi jednak vychází z reálného a jasně identifikovatelného problému, jednak je vypracován pečlivě a rozumně, a pokud by byl seriózně převeden do praxe, bylo by lépe pro všechny strany.
Jelikož ale vláda komunikovat nedovede, emoce vřou a stalo se cosi, s čím tvůrci zákona asi nepočítali: zrodilo se volební téma.
Ať jsou billboardy oranžových vkusné, nebo nevkusné, fungovat budou. Opakuje se situace, kdy vláda nebyla schopna komunikovat s veřejností ve věci reformy zdravotnictví a z jedné její okrajové minireformy, tedy z regulačních poplatků, vzešla volební tsunami, která vymetla liberály z hejtmanských postů v českých a moravských krajů. Rathův případ zprvu vypadal jako trumfové eso pro příští volby. Teď to vypadá, že z něho bude černý Petr, a tím hůř pro liberály, jestli soud Ratha pustí z vyšetřovací vazby. Pak bude vzpomínka na billboardy s pařáty vzpomínkou na zlaté časy propagační idyly.
Racionální jádro problému tkví v tom, že stát blokuje nemalý majetek zabavený církvím a zároveň je finančně podporuje ze státního rozpočtu. Přitom blokace nikomu a ničemu neslouží. Část zabavených majetků se dá vrátit, část nikoli, protože už slouží jinému účelu – je to obdoba restitučních problémů občanských ze začátku devadesátých let. I tehdy se restituce nevratných majetků řešily finanční náhradou. Zákon vypočítává, jaký mají nárok jednotlivé církve, od té apoštolské až po starokatolíky, počítá se celkem se sedmnácti. Federace židovských obcí má kupříkladu dostat během třiceti let 272 064 153 Kč, jak se došlo k těm třem korunám, zákon neuvádí. Katolíci mají dostat – ti si to zaokrouhlili na stovky milionů – 47,2 miliardy v příštích třiceti letech.
Co ovšem vláda naprosto nebyla schopna dostat do veřejnosti, je fakt, že má dojít k ekonomické odluce státu od církví, že církve budou hospodařit samy a duchovní budou církve "samy vyplácet ze svého majetku", jak řekl Miroslav Kalousek doslova. Stane se to?
Jiné státy se už s církvemi dohodly. Rychle to udělali Slováci, tradičně katolická země. Historky kolem církevních restitucí na Slovensku by jistě Nečasově vládě propagandisticky neprospěly. Stát podporuje církve ze státního rozpočtu dál. V Maďarsku došlo k něčemu podobnému, co navrhuje naše sociální demokracie. V Maďarsku se katolická církev vzdala nároku na cca 1200 nemovitostí výměnou za rentu, kterou se stát zavázal vyplácet. Peníze na rentu měl generovat fond vytvořený z někdejšího církevního majetku. Jak čteme v komentáři k návrhu zákona o vyrovnání s církvemi, jak ho přijala Poslanecká sněmovna, předpokládá se, že stát bude dobrým hospodářem, a to je předpoklad, který nemusí být vždycky správný.
Je zřejmé, že právě zde je jádro problému, a míra vkusu či nevkusu nějakého billboardu je zcela podružná.
Politická kauza
Smutné ovšem je, že samovývojem událostí jsme dospěli do situace, kdy je věcná podstata kauzy naprosto nezajímavá. Sociální demokracie dokázala z církevních restitucí udělat volební téma. Co na tom, že jde o téma celostátní a volby budou krajské, takže kompetenčně je to všechno jaksi mimo mísu. Už při posledních krajských volbách, a je třeba se k nim vrátit, se ukázalo, jak silně zabírají celostátní témata při volbě regionální reprezentace. Je to demagogicky a neslušně zvolené téma. To mu neubírá nic z průbojnosti. Stoupenci církevních restitucí teď budou muset převážně bezvěreckému elektorátu vysvětlit, že v domě chronické ekonomické recese nastala nejvhodnější chvíle k ekonomickému opatření, které zatíží rozpočet. Navíc není jisté, natožpak zaručené, že k ekonomické rozluce státu a církví dojde. I ze zkušeností odjinud plyne, že opak je mnohem pravděpodobnější.
Až bude po volbách, Petr Nečas by mohl napsat politickou příručku s názvem Jak prohrávat vyhrané bitvy.
LN, 13.8.2012